Tisíce Čechů mají nemoc plic, o které netuší. Bez léčby jim selže srdce

5. května 2026 se po celém Česku rozzářily budovy do modra. Připomínaly Světový den plicní hypertenze, nemoci, která začíná tak nenápadně, že ji lékaři i pacienti roky zaměňují za špatnou kondici, astma nebo prostě „stárnutí“. Člověk se zadýchá při chůzi do schodů, cítí únavu, kterou si nedokáže vysvětlit, občas se mu zatočí hlava. Nic dramatického. Jenže uvnitř jeho hrudníku se odehrává něco, co bez léčby skončí selháním srdce. Průměrná doba od prvních příznaků do správné diagnózy činí u nejzávažnější formy téměř tři roky. Tři roky, během nichž nemoc tiše ničí pravou srdeční komoru.

Co přesně je plicní hypertenze, a proč to není „běžný tlak“

Když lékař na paži naměří 140/90 a víc, mluví o arteriální hypertenzi, tedy systémovém vysokém krevním tlaku. Plicní hypertenze je úplně jiný problém. Tlak je zvýšený v plicním oběhu, tedy v cévách mezi srdcem a plícemi. Podle evropských kardiologických guidelines z roku 2022 se definuje jako střední tlak v plicnici nad 20 mmHg v klidu, a tonometrem na ruce ho nezměříte.

Důležité je rozlišení: plicní hypertenze není jedna nemoc, ale zastřešující syndrom s několika skupinami příčin. Nejčastěji vzniká jako důsledek srdečního nebo plicního onemocnění. Vzácnější, ale zákeřnější podskupinou je plicní arteriální hypertenze (PAH), u které se cévy v plicích zužují a tuhnou bez zjevné vnější příčiny. A pak existuje chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH), která se rozvine u dvou až čtyř procent lidí po prodělané akutní plicní embolii.

Společný jmenovatel všech typů: pravá srdeční komora musí pumpovat krev proti rostoucímu odporu v plicních cévách. Zvětšuje se, přetěžuje se, ztrácí sílu. Bez léčby selhává.

Proč nemoc uniká pozornosti roky

Příznaky plicní hypertenze jsou zrádně obyčejné. Námahová dušnost, únava, pokles výkonnosti, občasné závratě, tlak na hrudi. Praktický lékař logicky pomyslí nejdřív na častější diagnózy, jako je anémie, srdeční selhání levé komory, chronická obstrukční plicní nemoc nebo astma. A pacient sám si řekne, že prostě zestárl nebo přibral.

IKEM uvádí, že u idiopatické PAH trvá od prvních příznaků do stanovení diagnózy průměrně 2,8 roku. Centrum pro plicní hypertenzi VFN v Praze, které aktuálně léčí přibližně tisíc pacientů s různými typy nemoci, popisuje stejný mechanismus: potíže jsou nespecifické, podezření přichází pozdě a definitivní potvrzení vyžaduje specializované vyšetření.

Přitom v pokročilém stadiu už příznaky přehlédnout nelze:

• dušnost i při minimální zátěži nebo v klidu
• otoky kotníků a dolních končetin
• modravé zbarvení rtů a kůže (cyanóza)
• mdloby (synkopy)
• zjevné známky pravostranného srdečního selhání

Rozdíl mezi „zadýchám se v kopci“ a „nemůžu dojít do kuchyně“ může být otázkou měsíců. Právě proto záleží na tom, kdy se nemoc zachytí.

Kdo je ohrožen nejvíc

Prevalence plicní hypertenze roste s věkem, nad 65 let je výrazně vyšší, zejména u lidí s již existujícím srdečním nebo plicním onemocněním. Ale existují i specifické rizikové skupiny, u kterých evropské guidelines doporučují pravidelný screening echokardiografií:

• pacienti se systémovou sklerodermií a dalšími onemocněními pojiva
• příbuzní prvního stupně člověka s diagnostikovanou PAH (echo každé 3–5 let)
• lidé s portální hypertenzí
• HIV pozitivní pacienti
• osoby po užívání některých anorektik
• pacienti po akutní plicní embolii, u 2–4 % z nich se rozvine CTEPH

Pokud se v některé z těchto skupin poznáváte a zároveň máte nevysvětlitelnou dušnost nebo únavu, nejde o hypochondrii. Jde o důvod k vyšetření.

Cesta k diagnóze: od praktika po katetrizaci

Diagnostický řetězec začíná u praktického lékaře, který provede anamnézu, fyzikální vyšetření, EKG, základní laboratoř, rentgen srdce a plic a spirometrii. Klíčovým screeningovým krokem je echokardiografie, která dokáže odhadnout tlak v plicnici a odhalit přetížení pravé komory. Centrum pro plicní hypertenzi VFN proto koordinuje síť spolupracujících echokardiografických laboratoří po celém Česku a doporučuje posílat k dovyšetření i lehké nebo asymptomatické nálezy.

Definitivní diagnózu ale stanoví až pravostranná srdeční katetrizace, invazivní vyšetření, při kterém se tenký katetr zavede žílou do pravého srdce a přímo změří tlak v plicnici. Provádí se ve specializovaném centru. V Česku jsou to tři pracoviště: VFN Praha(největší expertní centrum, jediné v zemi provádějící kompletní chirurgickou léčbu CTEPH včetně plicní endarterektomie), IKEM Praha a FN Olomouc. V Brně funguje ambulance plicní hypertenze ve spolupráci s VFN.

Léčba existuje, a pojišťovna ji hradí

Plicní hypertenze se nedá vyléčit, ale moderní farmakoterapie dokáže průběh zpomalit, zmírnit příznaky a prodloužit život. Léky cílí na tři hlavní dráhy ovlivňující plicní cévy: endotelinovou, prostacyklinovou a dráhu oxidu dusnatého. Podle dokumentů SÚKL je například tadalafil trvale hrazen z veřejného zdravotního pojištění u pacientů s PAH ve funkční třídě III, riociguat má úhradu v některých indikacích PAH i CTEPH. Pacient si běžně neplatí moderní léčbu ze svého, ale přístup k jednotlivým lékům závisí na typu plicní hypertenze, funkční třídě a úhradových podmínkách.

U CTEPH navíc existuje možnost chirurgického řešení: plicní endarterektomie, při které chirurg odstraní organizované tromby z plicních tepen, nebo balónková plicní angioplastika u neoperabilních pacientů. VFN tento program provozuje už dvě desetiletí.

Pozdní záchyt neznamená „bez šance“. Znamená ale urgentní potřebu dostat se do centra, které umí nabídnout celé spektrum léčby, od kombinované farmakoterapie po intervenční a chirurgické výkony.

Pokud se zadýcháváte víc než dřív, únava nemá vysvětlení a potíže se zhoršují, řekněte to svému lékaři. A řekněte mu konkrétně: chci echokardiografii. Může to být jen kondice. Ale taky nemusí.