Hnisavá vyrážka na obličeji. V turistických destinacích se šíří nemoc, kterou přenášejí zvířata

Představte si, že se vrátíte z týdenní dovolené na dalmatském pobřeží a na tváři vám zůstane něco, co vypadá jako zanícený štípanec. Nehojí se týden, ani dva, ani měsíc. Místo toho se pomalu zvětšuje, tvoří krustu a pod ní se otevírá mělký vřed s vyvýšeným okrajem. Praktik tipuje bakteriální infekci, antibiotická mast nezabírá. Teprve infektolog nebo tropický lékař vysloví diagnózu, která v českém kontextu zní exoticky: kožní leishmanióza. Přitom podle epidemiologické analýzy Státního zdravotního ústavu bylo v Česku mezi lety 1997 a 2024 zachyceno 45 případů leishmaniózy, z toho 40 u českých občanů, většinou po turistickém pobytu v jižní Evropě. Nejčastějším zdrojem nákazy? Chorvatsko, s deseti potvrzenými importy.

Co je kožní leishmanióza a jak se přenáší

Původcem jsou jednobuněční prvoci rodu Leishmania. Na člověka se dostávají štípnutím infikované samičky koutule, drobného dvoukřídlého hmyzu menšího než běžný komár. Koutule jsou aktivní od soumraku do úsvitu a létají nízko nad zemí, takže ohrožují hlavně odkrytou kůži nohou, rukou a obličeje.

Zvířata, především psi, v jiných regionech hlodavci, slouží jako takzvaný rezervoár nákazy. Parazit v nich přežívá a množí se, koutule se při sání na infikovaném zvířeti nakazí a při dalším sání přenese prvoka na člověka. Přímý kontakt se psem vás tedy nenakazí. Klíčovým článkem řetězce je vždy koutule.

Ve Středomoří dominuje druh Leishmania infantum, u něhož je pes hlavním hostitelem. Podle Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) se areál koutulí v Evropě postupně posouvá severněji, roli hrají klimatické změny, urbanizace i přesuny infikovaných psů mezi zeměmi.

Jak léze skutečně vypadá, a proč ji lidé podceňují

Označení „hnisavá vyrážka“ je zjednodušení, které může svádět k záměně s akné nebo impetigo. Typický obraz kožní leishmaniózy je jiný:

• Začátek: malá zarudlá papule nebo tvrdší nodulus v místě štípnutí, často na obličeji, uších, předloktích nebo holení.
• Vývoj: léze se během týdnů až měsíců pomalu zvětšuje, tvoří krustu, pod ní se otevírá mělký kráterovitý vřed s charakteristicky vyvýšeným lemem.
• Bolestivost: překvapivě malá. Právě proto ji lidé bagatelizují. Bolest a hnisání přicházejí spíš tehdy, když se do otevřeného vředu dostane sekundární bakteriální infekce.

Na rozdíl od běžného štípance se léze sama nezhojí za pár dní. Bez léčby může přetrvávat měsíce až roky a zanechává jizvu. A na rozdíl od akné nejde o desítky drobných pupínků, ale o jednu či několik izolovaných, pomalu rostoucích ran. Právě tato pomalost je zrádná, člověk čeká, že to „přejde“, a ztratí cenné týdny.

Kde hrozí riziko a jak velké reálně je

CDC uvádí kožní leishmaniózu jako cestovatelsky relevantní riziko pro řadu destinací oblíbených u Čechů:

Důležitý kontext: „Level 1″ znamená standardní preventivní opatření, nikoli zvláštní varování. WHO eviduje leishmaniózu jako endemickou v 99 zemích světa, ale v evropských letoviscích jde o stabilní, fokální riziko, ne o plošnou epidemii. Riziko roste při večerním a nočním pobytu venku, v rurálních a příměstských lokalitách a při delších pobytech. CDC ale upozorňuje, že onemocnět mohou i krátkodobí cestovatelé.

Podle SZÚ bylo v Česku od roku 2018 do konce roku 2024 nahlášeno osm případů, z nichž polovina pocházela ze zemí EU včetně Chorvatska, Itálie a Španělska. Celosvětově WHO za rok 2024 eviduje 133 importovaných případů kožní formy. Čísla nejsou dramatická, ale ukazují, že cestovní import je reálný a mezinárodně sledovaný jev.

Jak se chránit, a co dělat po návratu

Vakcína ani preventivní lék proti leishmanióze neexistují. Ochrana stojí výhradně na prevenci štípnutí:

• Od soumraku do úsvitu omezte pobyt venku, případně noste dlouhé rukávy a nohavice.
• Repelent s DEET aplikujte na odkrytou kůži i oděv.
• Moskytiéry volte jemnější než proti komárům, koutule jsou menší a běžnými oky proletí. Ideálně impregnované insekticidem.
• Klimatizace v ubytování výrazně snižuje riziko; koutule se vyhýbají proudícímu chladnému vzduchu.

Pokud se po návratu z endemické oblasti objeví nehojící se léze na odkryté kůži, zvětšuje se, tvoří krustu nebo vřed a nereaguje na běžnou léčbu, je na místě návštěva infekční ambulance nebo dermatologa se zkušeností s tropickou medicínou. Zásadní je uvést cestovatelskou anamnézu: kam, kdy, jak dlouho. Diagnóza vyžaduje průkaz parazita nebo jeho DNA z tkáně. V Česku zajišťuje specializovanou diagnostiku Národní referenční laboratoř pro parazitologii ve Fakultní nemocnici Bulovka.

Proč nejde o důvod rušit dovolenou, ale ani o banalitu

Kožní leishmanióza není mor ani cholera. Pro zdravého dospělého na týdenním pobytu v přímořském hotelu je pravděpodobnost nákazy nízká. Existují ale závažnější formy: mukokutánní, která může ničit tkáně nosu a hrdla, a viscerální, která bez léčby bývá smrtelná. I „pouhá“ kožní forma dokáže zanechat trvalou jizvu uprostřed obličeje.

Rozumný přístup je podle nás prostý: nebrat nehojící se „štípanec“ po dovolené jako kosmetickou drobnost, chránit se večer repelentem a moskytiérou a při podezření rovnou na infektologii. Středomoří kvůli koutulím rušit nemusíte. Ale ignorovat je taky ne.