Hantavirus zabil tři lidi a desítky jsou v karanténě. Virus se šíří v Evropě i v USA, léčba neexistuje

Případ nemá v novodobé historii srovnání. Andský hantavirus je jediný ze známých hantavirů, u něhož byl vědecky doložen omezený přenos z člověka na člověka. Právě proto WHO i Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) reagovaly mimořádně přísně: všechny osoby z paluby, 88 pasažérů a zhruba 60 členů posádky, jsou klasifikovány jako vysoce rizikové kontakty a po dobu šesti týdnů musí dodržovat karanténní režim. Zároveň obě instituce opakovaně zdůrazňují, že riziko pro běžnou veřejnost zůstává nízké. Nejde o komunitní šíření Evropou, ale o importované ohnisko na uzavřeném plavidle, které se řeší právě proto, aby se komunitním šířením nestalo.

Jak se virus dostal na loď

Podle pracovní hypotézy WHO se první nakažený, dospělý muž, infikoval ještě před naloděním během cesty po Jižní Americe. Projev generálního ředitele WHO ze 7. května popisuje trasu přes Argentinu, Chile a Uruguay, tedy oblasti, kde žije hlodavec Oligoryzomys longicaudatus, přirozený rezervoár viru. Příznaky se u muže objevily 6. dubna, krátce po vyplutí. Teprve poté mohlo dojít k omezenému přenosu na palubě při blízkém a delším kontaktu s dalšími cestujícími.

Druhá oběť, dospělá žena a blízký kontakt prvního pacienta, zemřela v Jihoafrické republice, kam byla evakuována. Infekce u ní byla potvrzena PCR posmrtně. Třetí oběť, žena s příznaky od 28. dubna, zemřela 2. května. Nizozemský institut RIVM potvrdil, že dvě z obětí byly nizozemské státní příslušnosti.

Devět případů, dvanáct zemí v pohotovosti

Čísla se vyvíjejí rychle. Když WHO 7. května vydala mediální nótu, evidovala osm případů. O čtyři dny později ECDC hlásilo už devět, sedm laboratorně potvrzených a dva pravděpodobné.

WHO kontaktovala 12 zemí, jejichž občané dříve vystoupili z lodi na ostrově Svatá Helena: Kanadu, Dánsko, Německo, Nizozemsko, Nový Zéland, Svatý Kryštof a Nevis, Singapur, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Spojené království a USA. Veřejně potvrzený evropský případ je ve Švýcarsku, kde je pacient hospitalizován; švýcarské úřady zároveň výslovně uvedly, že pro tamní veřejnost nevidí nebezpečí. Konkrétní americké státy oficiální zdroje nezveřejnily, USA figurují pouze jako země zapojená do dohledávání kontaktů.

Česko mezi dotčenými zeměmi nefiguruje. Z českých sousedů měly občany na palubě Německo a Polsko, ale ani u nich nebyl veřejně potvrzen pozitivní případ.

Proč je virus tak nebezpečný, a proč přesto nejde o pandemii

Smrtnost hantavirového kardiopulmonálního syndromu (HCPS), který andská varianta způsobuje, se podle faktového listu WHOpohybuje mezi 20 a 40 %, v některých ohniscích dosahuje i 50 %. Pro srovnání: evropské hantaviry Puumala a Dobrava, které zasahují hlavně ledviny, mají smrtnost pod 1 %, respektive kolem 10–12 %.

Klíčový rozdíl oproti covidu nebo chřipce:

• Andský hantavirus se nešíří kapénkami v davu. Vyžaduje blízký a prodloužený kontakt.
• V Evropě chybí přirozený rezervoár viru, tedy hlodavec, který by ho udržoval v populaci.
• Inkubační doba je dlouhá (1 až 6 týdnů), ale období nejvyšší infekčnosti trvá přibližně týden od nástupu horečky.

ECDC proto scénář širokého komunitního šíření v Evropě nepovažuje za pravděpodobný. Další jednotlivé případy mezi kontakty z lodi ale přibýt mohou, proto ta přísná 42denní lhůta.

Léčba neexistuje, ale včasná péče zachraňuje životy

Proti hantavirům není k dispozici žádný schválený antivirový lék ani vakcína. Léčba je čistě podpůrná: kyslík, umělá plicní ventilace, pečlivé řízení tekutin, monitoring srdce a v nejtěžších případech mimotělní oběh (ECMO). CDC doporučuje u podezření na HCPS okamžitý převoz na jednotku intenzivní péče a umístění do místnosti s podtlakem.

Varovné příznaky, které by měly přimět exponovanou osobu k okamžité návštěvě lékaře:

• horečka, silná únava, bolesti svalů a hlavy,
• nevolnost, zvracení, průjem nebo bolest břicha,
• kašel, tlak na hrudi, dušnost.

Nemoc se umí překlopit z nespecifické „chřipky“ do plicního edému a šoku během hodin. Čekat na krvácivé projevy, ty patří spíš k evropskému typu, může stát život.

Co dělat, pokud jste byli na palubě

Režim pro všechny osoby z MV Hondius je jasně definovaný v pokynech WHO k vylodění: 42 dní denního sledování od 6. května, oddělený pokoj a koupelna, respirátor FFP2/N95 při nevyhnutelném kontaktu s ostatními, žádné zbytečné cestování. Při jakémkoli příznaku okamžitá izolace a test. CDC pro vysoce rizikové kontakty doporučuje nekomerční přepravu a předem domluvený plán s místními zdravotními úřady.

Ohnisko na MV Hondius je výjimečné svou mezinárodní stopou, ne svým pandemickým potenciálem. Pro 150 lidí z paluby a jejich blízké jde o šest týdnů nejistoty s reálnou hrozbou. Pro zbytek světa je to připomínka, že i vzácný virus dokáže zabíjet, a že absence léku znamená, že každá hodina mezi prvním příznakem a nemocničním lůžkem rozhoduje.