Zemřel uznávaný slovenský umělec. Jeho obrazy visely v galeriích po celé Evropě, doma ho znali jen málokdo

V budově Berlaymont v Bruselu, sídle Evropské komise, visely jeho obrazy osm let. Na Salon d’Automne v Paříži se vracel opakovaně. Z italské Barletty si odvezl Cenu Evropské komise pro kulturu, z Cannes stříbrnou medaili. A přesto, zeptejte se průměrného Slováka nebo Čecha na jméno Štefan Bubán a s největší pravděpodobností pokrčí rameny. Malíř, jehož plátna putovala od Londýna po Bukurešť, strávil celý tvůrčí život v městečku na východním Slovensku, daleko od mediálních center, daleko od bratislavských vernisáží, které formují celostátní povědomí o umění.

Ceny, které mluví za sebe

Bubánův mezinárodní životopis se čte jako itinerář neúnavného cestovatele. V roce 1999 získal Zlatou plaketu na VII. Mezinárodním festivalu současné malby v San Remu. O čtyři roky později, na II. Biennale Internazionale d’Arte il De Nittis v Barlettě, mu porota udělila Cenu Evropské komise pro kulturu, ocenění, které ho zařadilo mezi autory s explicitně evropským přesahem. V roce 2006 přibyla Stříbrná medaile z mezinárodního Salonu v Cannes-Azur.

Nešlo přitom o náhodné epizody. Bubán byl členem italské skupiny Giuseppe de Nittis i pařížské Société d’Artes. Aktivně vstupoval do zahraničních výstavních struktur, účastnil se prestižního Salon d’Automne v Paříži a jeho díla dlouhodobě reprezentovala Slovensko na Stálém zastoupení SR při EU v Bruselu. Podle oficiálního materiálu města Trebišov vystavoval mimo jiné v Česku, Polsku, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Francii, Belgii, Maďarsku, Rumunsku, Španělsku a Srbsku. To není profil regionálního malíře. To je evropská výstavní biografie.

Od zemplínské krajiny k abstrakci

Narodil se 29. července 1932 v Pavlovcích nad Uhom. Studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, ale po studiích se neusadil v hlavním městě. Vrátil se na východ, do Trebišova, kde žil, učil a maloval až do konce života.

Jeho tvorba prošla dlouhým, plynulým vývojem. V raných fázích dominovaly figurální kompozice s výraznou deformací postav. Pak přišla krajinomalba východoslovenské nížiny, Zemplín s jeho horizontálami, vodními plochami, měkkým světlem. Obrazy jako „Rodný Zemplín“ nebo „Domaša“, dnes uložené ve Východoslovenské galérii v Košicích, zachycují tuto polohu. Od poloviny šedesátých let se ale Bubánův rukopis začal posouvat k modernistickým a geometricko-abstraktním fantaziím. Nebyl to náhlý zlom, spíš postupné rozvolňování, barva získávala autonomii, krajina se rozpouštěla do struktur.

Právě tato šíře, od lyrické krajiny přes figurální expresi po čistou abstrakci, dělala z jeho díla obtížně zaškatulkovatelný celek. A co se obtížně zaškatulkuje, to se obtížně prodává mediálnímu mainstreamu.

Proč ho doma znali méně

Je třeba být přesný. Bubán nebyl na Slovensku zcela neviditelný. V roce 2012 dostal Cenu Košického samosprávneho kraje, v roce 2019 Cenu města Trebišov za propagaci města doma i v zahraničí. Trebišovské muzeum mu uspořádalo výstavy v letech 2017 i 2024. V roce 2008 získal Cenu za celoživotní dílo na Intersalonu v Českých Budějovicích, česká výstavní stopa tedy existuje a sahá přinejmenším k ocenění za malbu na československé výstavě v Ostravě v roce 1987.

Jenže domácí uznání mělo převážně regionální a profesní charakter. Přímé vyjádření institucí k tomu, proč se Bubánovo jméno nepropsalo výrazněji do celostátního povědomí, se nám nepodařilo dohledat. Z dostupných zdrojů se ale rýsuje logická kombinace faktorů: celoživotní ukotvení v Trebišově, tedy daleko od Bratislavy, kde se formuje mediální obraz slovenského umění; profesní orientace na zahraniční výstavní okruhy spíš než na domácí institucionální síť; a komorní povaha tvorby, která neaspirovala na velká gesta. Bubán si podle všeho vybral zahraniční salony a regionální zázemí, a tato volba měla svou cenu v podobě nižší celostátní viditelnosti.

Co po něm zůstává

Bubánova díla jsou dnes fyzicky dohledatelná ve veřejných sbírkách Východoslovenské galérie v Košicích, Liptovské galérie Petra Michala Bohúňa i Galérie umelcov Spiša. Na portálu Web umenia je evidováno 25 děl, část s volně dostupnými digitálními reprodukcemi. Další obrazy kolují v soukromých rukou, aukční a prodejní záznamy potvrzují, že trh s jeho pracemi existuje.

Výstava in memoriam zatím nebyla veřejně oznámena. Vzhledem k tomu, že Trebišov Bubánovi pravidelně věnoval výstavní prostor ještě za jeho života, dá se očekávat, že město a muzeum na jeho odkaz nezapomenou.

Třiadevadesát let, 70 samostatných výstav, obrazy v Berlaymontu i v košické galerii. Štefan Bubán dokázal, že se dá budovat evropská kariéra z města, které většina lidí nedokáže najít na mapě. Že za to zaplatil menší slávou doma, je paradox, který říká víc o tom, jak funguje kulturní paměť, než o kvalitě jeho malby.