To se jen tak nevidí: Houbař Václav našel 11kilovou houbu, mykologové jsou v šoku

Václav Tobiášek se svým nálezem pochlubil na sociálních sítích v pátek 8. května 2026 a během hodin spustil lavinu reakcí. Z jediného stromu odnesl dohromady kolem dvaceti kilogramů sírovce, houby, která svou sytě oranžovou barvou vypadá, jako by někdo na kůru vrby přilepil obří korálový útes. Jedenáct a půl kila v jednom kusu je přitom něco, co běžný houbař nepotká za celý život. Redakce TN.cz Tobiáška kontaktovala a zveřejnila galerii čtyř fotografií, na nichž je patrné, jak masivní trs na vrbě vyrostl.

Jak velký může sírovec vlastně být

Jednotlivé klobouky sírovce žlutooranžového (Laetiporus sulphureus) mívají průměr 8 až 50 centimetrů a tloušťku jeden až pět centimetrů. Jenže druh neroste osamoceně. Tvoří překrývající se vějířovité „police“, které srůstají do trsů širokých až kolem jednoho metru. Podle profilu na BOTANY.cz může jediný trs pokrýt značnou část kmene.

Missouri Department of Conservation popisuje případy, kdy na jednom stromě sedí přes padesát překrývajících se klobouků najednou. A odborná literatura jde ještě dál: polský mykolog Andrzej Grzywacz ve studii o biologické rozmanitosti lesních hub uvádí, že soubor plodnic tohoto druhu může překročit 45 kilogramů. Sekundární zdroj citující odpověď Guinness World Records zmiňuje exemplář o hmotnosti 45,35 kg nalezený v říjnu 1990 v Hampshire ve Velké Británii.

Tobiáškových 11,7 kg tedy není biologicky nemožných, ale v českém mediálním prostoru jde o nález, který se objevuje jednou za řadu let.

Proč zrovna ta vrba u Morašic

Sírovec je parazit. Žije jako podhoubí uvnitř dřeva a způsobuje intenzivní hnědou kostkovitou hnilobu. Plodnice, ta nápadná oranžová hmota, je jen reprodukční orgán, který se objeví, když podmínky dovolí. Hostitelskými stromy bývají vrby, duby, topoly, třešně a další listnáče, typicky starší a poraněné exempláře v blízkosti vodních toků, v sadech nebo parcích.

Klíčový detail: Tobiášek podle svého vyjádření houbu na stejné vrbě viděl už před třemi lety. Není to náhoda. Podhoubí přetrvává ve dřevě a plodnice vytváří opakovaně, rok co rok nebo s přestávkami, dokud hostitel žije a poskytuje živiny. Tříletý návrat je pro druh zcela standardní chování.

Obří plodnice zároveň vypovídá o stavu stromu. Čím mohutnější sírovec, tím pokročilejší napadení dřeva. Vrba u Morašic pravděpodobně nese v kmeni rozsáhlou hnilobu, a příští silný vítr pro ni může být poslední.

Rekord, nebo „jen“ kuriozita

Otevřené české zdroje nevedou veřejně přístupný žebříček rekordních hmotností sírovce. Portál Agentury ochrany přírody a krajiny ČR druh eviduje a mapuje jeho výskyt po celém území, ale o rekordech mlčí. Přímý citát konkrétního mykologa, který by k Tobiáškovu kusu řekl „jsem v šoku“, se nám v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat.

Co ale říct lze: jedenáctikilový jednolitý kus je v českém kontextu mimořádně neobvyklý. Mediálně zdokumentované nálezy takové hmotnosti se objevují výjimečně a reakce veřejnosti, tisíce sdílení a nevěřícné komentáře, tomu odpovídají. Označit nález za jeden z největších veřejně zaznamenaných českých sírovců je bezpečné. Prohlásit ho za absolutní rekord republiky nikoliv.

Co s jedenácti kily houby v kuchyni

Tobiášek prozradil, že z nálezu dělá utopence, řízky a kari. Sírovec je skutečně jedlý, v anglosaském světě si vysloužil přezdívku „chicken of the woods“ díky textuře připomínající kuřecí maso. Ale platí pravidla:

• Sbírat výhradně mladé, šťavnaté části; starší plodnice tvrdnou a křehnou.
• Tepelně důkladně upravit, syrový druh může způsobit zažívací potíže.
• Poprvé ochutnat jen malou porci; u citlivých jedinců se objevují reakce od nevolnosti po otok rtů.
• Nikdy nesbírat z jedovatých hostitelů (tis, eukalyptus) ani z kontaminovaných stanovišť.

Kdo si je určením jistý, získá z jednoho nálezu zásobu na celou sezónu. Jedenáct kilo sírovce v řízkovém těstíčku, to je zhruba sto porcí.

Vrba, která dává a bere

Václav Tobiášek se k vrbě u Morašic vrátí. Podhoubí ve dřevě přetrvá a za rok či dva pravděpodobně vyžene další oranžové police. Strom mezitím tiše prochází rozkladem zevnitř, každý kilogram houby je kilogram spotřebovaného dřeva. Je to paradox sírovce: houbařům dává královskou úrodu, stromu bere budoucnost.