Co motoristé zatím dokázali? Lidé řeší válku s Hradem, úředníky i ČT

Když Andrej Babiš v prosinci 2025 skládal třetí kabinet, dal Motoristům sobě víc, než kolik by odpovídalo jejich volebnímu výsledku. Ministerstvo zahraničí pro Petra Macinku, ministerstvo životního prostředí pro Filipa Turka, ministerstvo kultury pro Otu Klempíře. Jenže už 8. 1. 2026 prezident Pavel odmítl Turka jmenovat ministrem, a od té chvíle se příběh Motoristů ve vládě čte spíš jako kronika střetů než jako seznam splněných bodů programového prohlášení.

Tvrdé kroky: co skutečně existuje

K 30. 4. 2026 lze u Motoristů doložit tyto konkrétní vládní kroky:

• Petr Macinka převzal ministerstvo zahraničních věcí a do 23. února dočasně řídil i resort životního prostředí.
• Filip Turek se 12. ledna stal vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, funkce vytvořená na míru poté, co ho Hrad odmítl jako ministra.
• Igor Červený od 23. 2. 2026 vede ministerstvo životního prostředí.
• Oto Klempíř 14. dubna představil návrh zákona, který ruší televizní a rozhlasové poplatky a převádí financování ČT a ČRo do státního rozpočtu.

To je reálný otisk. Ale veřejný obraz strany definuje něco jiného.

Tři fronty, jeden vzorec

Motoristé od ledna vedou paralelní spory na třech frontách, s Hradem, s veřejnoprávními médii a se státní správou. Společný jmenovatel je vždy tentýž: konfliktní tlak jako nástroj politického profilování.

Hrad. Prezident Pavel 8. ledna odmítl Turka, 27. ledna zveřejnil Macinkovy zprávy jeho poradci Petru Kolářovi. V nich Macinka psal, že prezident může „získat klid“, pokud Turek dostane resort; v opačném případě prý „spálí mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie“. Hrad to označil za pokus o politické vydírání a podal podnět bezpečnostním složkám. NCOZ věc 30. dubna odložila, usnesení ale ještě není pravomocné. Spor se mezitím přelil do otázky, kdo povede českou delegaci na červencovém summitu NATO v Ankaře: Pavel si nárokuje vedení, Babiš mluví o vládní delegaci. K dnešku není rozhodnuto.

Veřejnoprávní média. Klempířův návrh počítá s 5,74 mld. Kč pro Českou televizi a 2,07 mld. Kč pro Český rozhlas. Jenže letos plánované příjmy z poplatků jsou vyšší: u ČT zhruba 6,7 miliardy, u ČRo 2,48 miliardy. Dohromady jde o reálné snížení přibližně o 1,4 miliardy korun. Návrh formálně zachovává rady i samostatnou rozpočtovou kapitolu, ale zvyšuje závislost médií na každoroční rozpočtové politice. Největší riziko podle nás není okamžitá „vládní cenzura“, je to rozpočtová zranitelnost a tlak přes peníze.

Úředníci. Turek na konci dubna označil část státních zaměstnanců za „parazity“. Po kritice premiéra se 25. dubna omluvil s vysvětlením, že mluvil o aktivistech, nikoli o úřednících. Přesné znění původního výroku z akce XTV se nám v primárních zdrojích dohledat nepodařilo, ale politický dopad byl okamžitý: spor uvnitř vlády i mimo ni.

Proč převažují náklady

Všechny tři fronty spojuje okruh Macinka–Turek a tentýž styl: eskalovat, vynutit si pozornost, ustoupit až pod tlakem premiéra. Babiš dokázal Motoristy dotlačit k personálnímu ústupu, Turek ministrem nebyl a koalice nakonec přijala kompromisního Červeného. To ukazuje, že pozice Motoristů není tak silná, aby si prosadili vše. Ale je dost silná na to, aby premiér volil kompromis místo otevřeného rozchodu.

Výsledek? K 30. 4. 2026 převažují u Motoristů konfliktní náklady nad nepochybným, široce sdíleným pozitivním výkonem. Personální a legislativní kroky existují, ale většina veřejné pozornosti padá na střety. Koalici zatím Motoristé víc zatěžují reputačně, než aby jí přinášeli klidný výkon.

Co z toho plyne pro stabilitu vlády

Odchod Motoristů z kabinetu zatím nic nenaznačuje, vláda je od února kompletní a největší personální krize byla ustána. Jenže každá další kauza zvyšuje cenu koaličního soužití. A Motoristé zatím neukazují schopnost přepnout z režimu konfliktu do režimu správy.

Čtyři měsíce ve vládě, tři otevřené fronty a jeden měřitelný legislativní návrh, který médiím bere 1,4 miliardy. Bilance, která víc vypovídá o stylu než o výsledcích.