Schillerová vysvětluje inflaci, nemůže za ní nikdo jiný než Fiala

Výrok zní takto: Práce jim nevoněla v době vládní zodpovědnosti… dnes už tím nemohou způsobit 15% inflaci jako v roce 2022.Celý rok 2022 se v jedné ironické větě smrskl do osobní obžaloby Petra Fialy. Schillerová přitom ví, co dělá. Trauma z drahoty je v politické paměti stále živé, přestože průměrná inflace za rok 2025 činila 2,5 % a v březnu 2026 dosáhla 1,9 % (ČSÚ). Bojovat dnes o rok 2022 dává smysl právě proto, že emocionálně funguje lépe než dnešní statistika.

Fialova vláda nastoupila, inflace už letěla

Fialův kabinet měl první jednání 17. prosince 2021 (vláda ČR). Tedy čtrnáct dní před začátkem roku, který Schillerová celý přičítá jeho lenosti. Meziroční inflace v lednu 2022 přitom dosáhla 9,9 %, ČSÚ tehdy označil tuto hodnotu za nejvyšší od července 1998 (ČSÚ). Nová vláda tedy nastoupila do rozjetého vlaku, jehož rychlost si nevybrala. Přičítat celý rok 2022 kabinetu, který se ujal úřadu dva týdny před jeho začátkem, je politicky lákavé, ale časová osa to příliš nedrží.

Průměrná roční inflace za rok 2022 nakonec dosáhla 15,1 %, druhé nejvyšší hodnoty od vzniku samostatné České republiky (ČSÚ). Číslo je reálné a bolestivé. Otázka je, co za ním stojí.

Energetický šok nebyl česká specialita

Česko v roce 2022 nezažilo inflaci samo. V celé EU dosáhla průměrná roční inflace 9,2 %, přičemž nejvíce zdražovalo bydlení, energie a paliva. Ceny plynu pro domácnosti vzrostly v Česku mezi druhou polovinou 2021 a druhou polovinou 2022 o 231 %, ceny elektřiny o 97 %, obojí patřilo k nejvyšším nárůstům v EU (Eurostat). Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 zasáhla energetické trhy napříč kontinentem a žádná vláda, ať by ji vedl kdokoli, se tomu nevyhnula.

Schillerová z evropské bouře dělá domácí personální záležitost. To je přesně ten mechanismus, který stojí za pozornost: složitý mix vnějších šoků, postcovidové poptávky a fiskálního nastavení se zjednodušuje do jednoho jména.

Úrodná půda, kterou připravila předchozí vláda

Tady přichází nejsilnější napětí celého příběhu. Národní rozpočtová rada v červnu 2022 napsala, že válečné nákladové šoky v Česku padly na mimořádně úrodnou půdu, živenou velmi uvolněnou fiskální politikou a napjatým trhem práce (rozpoctovarada.cz). OECD ve svém hodnocení České republiky z roku 2023 označila kombinované nastavení fiskální a měnové politiky v letech 2020–2021 za příliš uvolněné, které posílilo poptávku nad kapacity nabídky (oecd.org). Česká jádrová inflace měřená metodikou Eurostatu byla v dubnu 2022 s hodnotou 11,2 % nejvyšší v celé EU, a to je číslo, které nelze vysvětlit jen Putinem.

Práce jim nevoněla v době vládní zodpovědnosti a nic se na tom nezměnilo ani v opozici. Rozdíl je naštěstí v tom, že dnes už tím nemohou způsobit 15% inflaci jako v roce 2022. pic.twitter.com/4YpYCrPVGX

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) April 16, 2026

Schodek státního rozpočtu za rok 2021 skončil na 419,7 miliardy korun (Ministerstvo financí ČR). Pod tímto číslem je podpis Aleny Schillerové jako tehdejší ministryně financí. Není to argument, že za inflaci mohla výhradně ona, ale je to přesně ten typ argumentu, který sama ve svém výroku používá proti Fialovi, jen s opačným znaménkem.

Boj o paměť, ne o dnešní ceny

Schillerová nevytahuje inflaci proto, že by dnes bylo draho. Vytahuje ji proto, že rok 2022 zůstává v politické paměti jako trauma, které se dá znovu aktivovat. Inflace je dnes nízká, ale vzpomínka na zdražování je stále výbušná, a právě v tom spočívá politická logika celého výroku. Nejde o ekonomickou analýzu, jde o volební přípravu.

Expertní materiály, NRR, OECD, Eurostat, vidí inflaci roku 2022 jako výsledek několika vrstev najednou: vnějšího energetického šoku, postcovidové poptávky a domácího fiskálního dědictví. Schillerová z toho vybírá jednu vrstvu a přilepuje na ni jméno. To je politicky chytré, ale trochu nepohodlné pro někoho, kdo ten rozpočet 2021 podepisoval.