Dvořák se pustil do Okamury, nelíbí se mu jeho návrh nákupu ropy z Ruska

Uprostřed zdražování na pumpách vytáhl Tomio Okamura starý recept: znovu odebírat ropu a plyn z Ruska, protože občané a firmy potřebují co nejnižší ceny. Martin Dvořák ho v reakci označil za naprostý nesmysl a vyzval ho, ať se podívá na ceníky. Jenže tohle není jen politická hádka o sympatiích k Moskvě. Je to spor o to, jestli Okamurův návrh vůbec dává ekonomický smysl. A odpověď je nepříjemná pro každého, kdo čeká jednoduché řešení.

Česko se od ruské ropy odklonilo dřív, než Okamura promluvil

Ještě než se debata vůbec rozjela, stihlo Česko udělat krok, který ji do značné míry předurčil. Od dubna 2025 je podle MERO ČRzásobováno výhradně neruskou ropou, poprvé za téměř šedesát let. Stalo se tak díky dokončení projektu TAL-PLUS, který navýšil kapacitu západní trasy přes ropovody TAL a IKL na osm milionů tun ročně, dost na pokrytí celé české spotřeby. Data Ministerstva průmyslu a obchodu za rok 2025 ukazují, že z celkového dovozu 6,857 milionu tun šlo přes IKL a TAL 92,3 procenta, zatímco z Ruska přišlo necelých osm procent, a to ještě jako zbytek z přechodného období. Okamurův návrh tedy není nová cesta, ale otočka zpět po právě dokončené cestě jinam.

Ruská ropa by ceny na pumpách nezměnila

Intuice, že levnější surovina znamená levnější benzín, je pochopitelná, ale v tomto případě nefunguje. Analytik Boris Tomčiak z Finlordu pro ČTK vysvětlil, že Rusko nemá volnou exportní kapacitu a cena jeho ropy Urals je dnes prakticky na úrovni ostatních druhů. Hlavní příčina zdražení je jinde: válka na Blízkém východě způsobila podle březnového Oil Market Report IEA největší narušení globální nabídky ropy v historii moderního trhu, cena Brentu po útocích vystřelila téměř ke 120 dolarům za barel (přibližně 2 760 Kč), v době vydání zprávy se pohybovala kolem 92 dolarů (asi 2 115 Kč). Česká vláda proto musela sáhnout k regulaci marží čerpacích stanic na 2,5 Kč na litr a snížit spotřební daň na naftu o 1,939 Kč na litr, protože problém je v globálním šoku, ne ve směru potrubí. Průměrné ceny se v první dekádě dubna pohybovaly kolem 41,6 Kč za litr benzinu a 48,2 až 48,5 Kč za litr nafty.

Okamura jde proti směru, který si Česko i EU vybraly

I kdyby byl cenový argument přesvědčivý, naráží Okamurův návrh na tvrdou právní realitu. EU v rámci sankcí zakázala dovoz ruské námořně přepravované ropy a Evropská komise v červnu 2025 navrhla ukončit zbývající dovozy ruské ropy a plynu do konce roku 2027. Podíl ruské ropy na celkovém dovozu energie do EU přitom klesl z 27 procent v roce 2021 na méně než tři procenta v roce 2025, jak uvádí Rada EU. Česko si navíc za diverzifikaci zaplatilo, a výsledek je vidět: hlavními dodavateli jsou dnes Ázerbájdžán, Norsko, Kazachstán a Saúdská Arábie. Vrátit se k Rusku by znamenalo nejen jít proti vlastní infrastrukturní investici, ale i proti závazku, který Česko sdílí s celou Unií.

Dvořákův útok na Okamuru tedy nestojí jen na odmítnutí Ruska jako politického aktéra. Stojí na argumentu, že návrh, který se tváří jako ekonomická úleva, žádnou úlevu nepřinese, a přitom by rozmontoval to, co Česko za poslední roky s nemalými náklady postavilo. Drahý benzín je reálný problém, ale jeho příčina leží v Hormuzském průlivu, ne v tom, kudy vede potrubí.