Elena měla pocit, že její svět praská ve švech. Dvě malé děti, domácnost na hlavě a manžel, který si žil podle vlastního programu. Několik měsíců se snažila všechno zvládnout sama, ale poté se propadla do stavu, kdy už nedokázala vstát z postele. Právě v době, kdy se cítila úplně ztracená, se o ni nepostarala vlastní rodina, ale její tchyně – žena, s níž měla vždycky spíše zdvořilý, chladnější vztah. A právě ona ji nakonec pomohla postavit se zpět na nohy. 

Po narození dětí šlo všechno z kopce 

Elena je vdaná sedm let a vychovává temperamentní dvojčata. Jsou živí, neposední, ptají se na všechno možné a nejraději by celý den běhali po bytě i venku. Jako matka je samozřejmě nadevše miluje, ale péče o ně ji vyčerpala do poslední kapky sil. Manžel Marek je sice úspěšný obchodník, ale doma funguje jen na půl plynu. Na začátku vztahu působil pozorně, laskavě a vyrovnaně. Později však úplně přestal pomáhat – měl věčně práci, schůzky, tréninky a kamarády. Elena tak postupně sklouzla k tomu, že zastávala úplně všechno sama.

„Manžel se chová jako dítě, beze mě je úplně bezradný. Dávám to za vinu své tchyni,“ píše Milena

Když spolu začínali, byla přitom Elena plná energie. Pracovala jako účetní, chodila běhat, starala se o sebe a chtěla zkoušet nové věci. Marek ji okouzlil klidem a jistotou, kterou kolem sebe šířil. Když se poté vzali, měli jasné plány a věřili, že jsou připraveni na cokoli. Jenže po narození dětí se všechno změnilo. Elena zůstala doma, Marek převzal roli živitele a postupně začal vytvářet dojem, že to on dělá „tu těžší část“. Návrat domů byl pro něj časem na odpočinek, zatímco pro ni novým začátkem nekonečných povinností. 

Pomohla ji ta poslední, od které by to čekala 

Jakmile se jí začal hroutit běžný režim, neměla sílu nikomu zavolat. Ani matce – ta jen opakovala, že „to tak má každá žena“ a že si musí zvyknout. Elena najednou nemohla vařit, uklízet ani se usmívat na vlastní děti. Všechno v ní bylo prázdné. Domácnost začala chátrat a ona sama byla jako tělo bez duše. Právě v této chvíli se jednoho dne u dveří objevila Markova matka. Nepřišla na kávu ani na nedělní oběd – všimla si totiž, že je něco špatně. Když spatřila synovu ženu vyčerpanou a téměř bez života, pochopila, že jde o zoufalství.

„Do Jirky jsem se zamilovala ve 25 letech. Matka mě varovala,“ popisuje Alena vztah s o 20 let starším mužem

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tchyně se tehdy postavila proti vlastnímu synovi. Nešetřila ho a dávala mu jasně najevo, že selhal. Místo kárání Eleny ji objala, vzala děti ven a zůstala v domě několik dní. Pomohla jí uklidit, vyřídit lékaře a najít psychologa. Markovi také vysvětlila, že rodina není firma, na kterou stačí poslat peníze, ale místo, kde se má dělit odpovědnost. A právě díky ní se Eleně začalo pomalu vracet světlo do života. „Nikdy bych nečekala, že mě zachrání zrovna ona,“ říká dnes. „Ale díky tomu jsem pochopila, že někdy pomoc přijde úplně odjinud, než čekáme – a že si o ni člověk občas nemusí umět říct.“