Vzpomínky na dětství za socialismu v sobě nesou zvláštní kouzlo. Šlo totiž o dobu, kdy se život neodehrával za obrazovkami, ale na dvorech, v ulicích a mezi kamarády. Děti tehdy trávily celé dny venku, hrály si s obyčejnými věcmi a domů přibíhaly až s příchodem tmy. I když neměly moderní hračky a značkové oblečení, nechyběla jim radost, přátelství ani fantazie. Možná právě proto na ty časy dnes tolik lidí vzpomíná s nostalgií.

Ulice místo herních konzolí

V době, kdy televize vysílala jen pár hodin denně a o internetu nikdo ani nesnil, byly ulice, hřiště a dvorky plné dětí. Každý kout paneláku se proměnil v hřiště a každá hromada písku v pevnost nebo závodní dráhu. „Nedostatek aut v ulicích umožňoval, aby je kluci celkem bez rizika proměňovali ve fotbalová hřiště,“ vzpomíná pamětník v knize Mé dětství v socialismu. I nedokončené stavby nebo parky poskytovaly prostor pro dobrodružství, na které se nezapomíná. Tehdy nebylo důležité, kdo má co na sobě, ale kdo nejlépe běhá či chytá míč.

„Manžel se chová jako dítě, beze mě je úplně bezradný. Dávám to za vinu své tchyni,“ píše Milena

Děti si také často vystačily s kusem provázku, křídou nebo pár kamínky. Guma na skákání, dřevěné pistole, bunkry z větví nebo hry jako „cukr, káva, limonáda“ a „krvavé koleno“ – to všechno tvořilo každodenní zábavu. Jedinými vzácnostmi byly hračky ze Západu, například panenky z Německa nebo autíčka Matchbox z Tuzexu, ale nikomu to nepřekáželo. V dešti se poté hrálo Člověče, nezlob se nebo se vystřihovalo z časopisu ABC. Děti byly vynalézavé, protože nic jiného jim nezbývalo – a právě v tom spočívala jejich tvořivost.

Škola s řádem, ale i s respektem

Školní docházka měla jasný řád – soudruzi učitelé, stejné učebnice i sešity a přísná disciplína. „Byla jedna učebnice, k ní metodická příručka. Všechno bylo nalajnované,“ popisuje dle serveru Medium bývalá ředitelka Hana Vellánová. Žáci vstávali, když učitel vstoupil do třídy, a respekt byl samozřejmostí. Přesto si děti dokázaly školní rutinu zpestřit – tajnými dopisy, taháky ukrytými v rukávech nebo kreslenými vtipy. 

„Celou dobu tvrdil, že nechce mít děti. Tuhle podpásovku jsem nikdy nečekala,“ popisuje Monika (27)

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 🇨🇿Československo 1948-1989 (@socialismus.eu)

Pro většinu dětí byl vrchol roku letní pionýrský tábor. Spaní ve stanech, koupání v rybnících, noční hry, táboráky i první lásky. Jednoduše zážitky, které byly dostupné všem. „My jsme si normálně hráli, třeba na schovávanou v Kunratickém lese,“ vzpomíná pamětník Tomáš Poláček s tím, že šlo především o kamarádství a o zážitky. Nic jiného táborníky nezajímalo. 

Dětství bez závisti a bez stresu

V socialismu nebylo moc co závidět a všichni měli přibližně stejně. Nebyly značky, mobily ani drahé hračky. Děti se tak posuzovaly podle schopností, nikoli podle majetku. „Byly velmi omezené možnosti, a tak jsme mezi sebou necítili žádnou velkou rozdílnost. A právě to bylo na té době kouzelné,“ zaznívá ve vzpomínkách pamětníků dále. I obyčejné věci proto měly velkou hodnotu – bonbony, první silonky nebo třeba tričko z dovozu znamenaly malý svátek.