Sportovní svět se zahalil do smutku. Dvojnásobný olympijský medailista a mistr Evropy ve veslování Pavel Svojanovský nečekaně zemřel ve věku nedožitých 81 let při návštěvě proslulého atletického mítinku na Vysočině, kam přijel dekorovat vítěze. Osudným se mu stalo zranění, které utrpěl při tragickém pádu z improvizovaného podia, kde byly umístěné stupně vítězů. O úmrtí veslařské legendy informoval Český olympijský výbor na svém webu.

Nešťastně šlápl do prázdna a spadl na hlavu

Když atleti zdolávali trať Běhu Jarmily Kratochvílové v Golčově Jeníkově, Svojanovský je mohutně povzbuzoval potleskem. Po závodě pak stačila jen chvilka nepozornosti a došlo k nešťastné události, která osmdesátiletého olympionika stála život. U podia šlápl do prázdna a zřítil se k zemi. „Spadl rovnou na hlavu. Krvácel. Bohužel, záchranáři bezprostředně po závodě odjeli, takže se čekalo asi pět minut na sanitku,“ cituje Blesk jednoho z běžců.

Česko náhle přišlo o další hvězdu. Slavný sportovec zemřel v pouhých 43 letech

V havlíčkobrodské nemocnici, kam byl Svojanovský nakonec transportován, však na následky zranění zemřel na velikonoční neděli. Odešla legenda, která se zapsala do historie českého sportu nesmazatelným písmem. Společně s bratrem Oldřichem tvořili posádku, která vybojovala zlato na Mistrovství Evropy v roce 1969, získala stříbro na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a bronz o čtyři roky později v Montrealu.

Jeho odkaz bude žít v srdcích veslařů

Nečekaná tragédie zasáhla sportovní svět. „Je mi to moc líto. Pavel s bratrem Oldou byli jedním z motorů Českého klubu olympioniků. Pro veslování a celý český sport je to velká ztráta,“ uvedl šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval. „Pavel zůstane navždy vzorem odvahy, síly a sportovního ducha. Jeho odkaz bude i nadále inspirovat a žít v srdcích všech, kteří milují veslování,“ uvedl na webu veslařského svazu Miloslav Laholík.

K veslování přivedl bratrskou dvojici Svojanovských v Otrokovicích jejich otec. Na Mistrovství Evropy v roce 1967 byl Pavel ještě členem posádky osmy, zatímco bratr Oldřich seděl ve čtyřce s kormidelníkem. Na jedné lodi se spolu sešli až při přípravě na olympiádu 1968 v Mexiku. Trenéři zpočátku pochybovali, zda Pavel vůbec může kdy dobře veslovat kvůli jeho skoro dvoumetrové postavě, nakonec se ale bratři stali jedněmi z nejúspěšnějších českých veslařů.