Rodiče celý život upřednostňovali mladšího bráchu. „Nikdy jim to nezapomenu, už je nechci vidět,“ uzavírá životní etapu Marie

Rodiče, kteří mají více dětí, by se k nim měli chovat stejně a svou lásku spravedlivě rozdělovat. Stejně tak i péči a všechno ostatní. Bohužel ne vždy se takto zachovají. Mnoho z nich totiž, ač často nevědomky, jednoho ze svých potomků upřednostňuje. Své o tom ví i paní Marie, která se o tom rozpovídala v dopise, jenž zaslala do naší redakce. Popisuje v něm své dětství i konečné rozhodnutí.

Celý život prožila ve stínu svého bratra

Paní Marie M. již od svého útlého dětství pociťovala, že není zcela chtěným dítětem. Jak jí vždy matka říkala, těhotenství neplánovala, ale když už se stalo, s manželem si přáli syna. „Narodila jsem se ale já, což jim očividně neudělalo velkou radost,“ vzpomíná v dopise čtenářka. Když se jim však po třech letech narodil její bratr Roman, vše se změnilo. Do té doby své rodiče nikdy neviděla tak šťastné. Od miminka to byl jejich miláček.

Přestože byl velmi tvrdohlavé dítě, rodiče to neřešili, naopak se tomu smáli. Plnili vše, co mu na očích viděli. Kupovali mu drahé hračky, dostával nové věci a měl to, nač si ukázal. Naopak paní Marie M. nosila oblečení z druhé ruky a hračky si mohla vzít jen tehdy, když už si s nimi Románek nechtěl hrát. Takto to šlo až do jejích dvaceti let. Upřednostňování svého bratra již nemohla dál snášet, a tak se sbalila a odstěhovala se do jiného města. „Nikdo mi to nerozmlouval. Jediné, co jim vadilo, bylo, že jim ubydou peníze z mých brigád,“ popisuje paní Marie M.

Rozhodla se je úplně vytěsnit ze svého života

Žena od té doby žila konečně šťastně. Vdala se a porodila dvě děti. Občas svým rodičům zavolala, ale nezajímala je. Vždy jen mluvili o Romanových úspěších. Nyní jsou z nich staří lidé, otec po mrtvici ochrnul a potřebuje neustálou péči. „Pravidelně jim tedy posílám peníze, i když bych nemusela,“ svěřuje se paní Marie M. Při poslední návštěvě se s matkou velmi pohádaly. Vyčítala jí totiž, že tam vůbec nejezdí a nepomáhá jí. Když se žena ohradila, že tam přece s nimi bydlí Roman, tak ať se stará on, matka ji vyhodila.

„To byla poslední kapka. Celý život na mě kašlali. Roman byl na prvním místě, tak ať jim pomáhá on. Končím s nimi, už je nechci nikdy vidět,“ zakončuje těmito slovy svůj dopis paní Marie M. A rozhodně se jí nemůže nikdo divit. Jak sama napsala, dělá pro ně dost, když jim posílá své peníze. Rodinu si člověk ale nevybírá. Své o tom ví i nevěsta, které příbuzní zničili svatbu. Proto mnoho lidí vlastní rodiče raději vytěsní ze svého života.