„Zvracela jsem a bylo mi špatně. Lékař mi pak sdělil, že jsem těhotná. Ve 41 letech už jsem na dítě stará,“ neví si rady Iva

Přestože je pro hodně žen těhotenství velkým požehnáním a štěstím, mnoho z nich se nakonec rozhodne pro potrat. Ve spoustě případů je však umělé přerušení gravidity nutné kvůli zdravotním komplikacím nebo kvůli postižení plodu. Některé ženy si však chtějí užívat volnosti, cestování a budování kariéry, nebo naopak uznají, že by nedokázaly poskytnout dítěti dostatečnou péči a připravit mu vhodné podmínky. Jedna z čtenářek zaslala do naší redakce dopis, ve kterém se svěřuje se svým nynějším problémem a žádá ostatní o radu.

Nakonec se rozhodla pro potrat

Paní Iva S. potkala svou první lásku v osmnácti letech. Bohužel však brzy otěhotněla, a jakmile to partnerovi oznámila, okamžitě ji opustil. „Byla jsem mladá, vím, že bych si zničila život. Bez peněz, bez práce i bydlení,“ popisuje tehdejší situaci paní Iva S. Proto se nakonec rozhodla pro potrat. Ještě dlouho poté ji však trápily noční můry a deprese, ze kterých se dostala až po několika letech terapií u psychologa. Toho vyhledává stále více žen v podobné situaci, přestože počet potratů klesl na historické minimum, jak informuje také web PražskýPatriot.

Žena tedy začala budovat kariéru, což se jí dařilo. A přestože se zařekla, že už nikdy žádného muže nechce, změnila nakonec názor. Při jedné z konferencí totiž potkala svého budoucího manžela. Ukázalo se, že jemu jedinému dokázala důvěřovat a zcela se otevřít. Když se po několika letech vztahu rozhodli, že založí rodinu, nemohla žena otěhotnět. A po veškerých vyšetřeních se dozvěděla krutou pravdu. Umělé přerušení těhotenství, které v mládí podstoupila, na ní zanechalo následky. Lékaři jí oznámili, že nikdy nebude mít děti, a pokud ano, byl by to opravdový zázrak.

„Jste těhotná,“ oznámil jí lékař

„S manželem nás to zaskočilo, ale nakonec jsme se dohodli, že zůstaneme sami a budeme si užívat života,“ svěřuje se paní Iva S. I když to někomu může připadat hrozné, ona byla vlastně šťastná. Uvědomila si, že si kvůli těhotenství nezničí postavu, může bez obav sportovat a užívat si společného života se svým mužem. Hodně cestovali, své jednačtyřicáté narozeniny dokonce oslavila na Srí Lance. Pár týdnů po návratu se však začala cítit zvláštně. Zvracela a bylo jí hodně zle. Přisuzovala to dovolené v exotice, a tak si raději zašla na krevní testy.

Když jí lékař oznámil výsledek, nemohla uvěřit svým uším. „Nebojte se, žádnou bakterii jste si nepřivezla. Jste těhotná,“ vyslechla si od doktora a zprvu si myslela, že si z ní dělá legraci. Myslel to však naprosto vážně. Paní Iva tedy okamžitě navštívila svého gynekologa, který její těhotenství potvrdil a s velkým překvapením jí gratuloval. Ona však žádnou radost nepociťovala. „Vzpomněla jsem si na své mládí a uvědomila si, že mě zaplavil ten stejný pocit úzkosti jako kdysi,“ líčí v dopise své pocity čtenářka.

Rozhodnutí je pouze na ní

Přestože jsou na tom s manželem finančně více než dobře, a proto by nebyl problém dítě uživit a zajistit mu dobrý život, cítí, že na to není psychicky připravená. Obává se, že by miminko nemuselo být zdravé, přece jen je jí už 41 let. Na rozmyšlenou má jen týden a vůbec neví, jak se rozhodnout. Tímto žádá ostatní o radu, i když ví, že to bude nakonec jen na ní.

Ať už se paní Iva rozhodne jakkoli, nikdo ji za to nemůže soudit. A přestože chce slyšet názory ostatních, je to jen a jen její rozhodnutí. Já bych nad přerušením těhotenství nikdy nepřemýšlela, ale každá žena je jiná a musí se na takový závazek cítit. Některé ženy, které se pro potrat rozhodnou, si to nakonec těsně před zákrokem rozmyslí, stejně jako žena, jež si dítě nechala díky textu, co si přečetla. O jejím příběhu jsme vás na Dámském Deníku již informovali.