Přestože by mělo být samozřejmé podat pomocnou ruku lidem, kteří se ocitli v nouzi, pravidlem to zdaleka není. Lidé jsou lhostejní, nevšímají si druhých a hledí si jen svého. Když čtenářka Dámského Deníku Ludmila D. narazila v supermarketu na bezradného seniora, napoprvé mu moc pozornosti nevěnovala. „Myslela jsem si, že vypadá zmateně, protože si nemůže vzpomenout, co vlastně chtěl koupit. Ukázalo se ale, že byl opravdu zoufalý,“ napsala nám do redakce.

Penzista se zdráhal říct, co se mu stalo

Všechno začalo docela nevinně. Cestou z práce se paní Ludmila zastavila v obchodě, kde často nakupuje. Když procházela mezi regály, potkala tam staršího muže. Zdálo se, že jen přemýšlí nad tím, co by měl nakoupit, takže si ho příliš nevšímala. „Spěchala jsem a upřímně řečeno, jak jsem pořád v poklusu a snažím se stíhat práci, domácnost i rodinu, lidí v obchodě si nikdy moc nevšímám. Usmála jsem se na něj a šla dál,“ vypráví čtenářka.

Stará babička si až u pokladny řeznictví uvědomila, že nemá dost peněz. Na reakci majitele obchodu nikdy nezapomene

Po pár minutách seniora míjela podruhé a tentokrát ji něco zaujalo. Tak se k němu vrátila. „Stál s poloprázdným nákupním vozíkem pořád na stejném místě a vypadal ztraceně. Podívala jsem se mu do tváře a jeho oči byly plné slz a zoufalství. V tu chvíli mi teprve došlo, že je v úzkých a potřebuje pomoc,“ uvedla paní Ludmila. Dala se s mužem do řeči. Podle jejích slov bylo na penzistovi vidět, jak se zdráhá mluvit, o tom, co se mu stalo.

Za nepříjemnou nehodu se styděl

Nakonec se ale rozpovídal. „Zeptala jsem se ho, zda nepotřebuje s něčím pomoct. Chvíli váhal a pak se rozplakal,“ popisuje paní Ludmila. Když se jí senior svěřil s tím, co se mu přihodilo, bylo zjevné, že se velmi stydí. „Řekl mi, že má rakovinu tlustého střeva a měl ošklivou nehodu. Když se pohne, všichni uvidí, co se mu stalo. Dodal, že vůbec neví, co má dělat. Při pohledu na jeho ztracenou důstojnost se mi sevřelo hrdlo,“ vypráví paní Ludmila.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Během chvíle zajistila, že se zlomený důchodce cítil mnohem komfortněji. „Zaměstnanci prodejny nám rychle přinesli papírové utěrky, spodní prádlo a nenápadně jsme ho odvedli na toaletu pro personál, kde se mohl dát do pořádku. Celou tu dobu plakal a neustále se všem omlouval,“ uvedla dojatá čtenářka. Doprovodila seniora k pokladnám, kde zjistili, že jeho nákup je pečlivě naskládaný v igelitových taškách.

Důchodce si myslel, že už nikoho nezajímá

Nejenže zaměstnanci obchodu k malému nákupu přidali ještě další potraviny a zeleninu, ale také ho zaplatili. „Zůstali jsme v úžasu nehnutě stát. Bylo to neuvěřitelně krásné gesto. Stařeček se znovu rozplakal a já taky. Moc děkoval a vyprávěl nám, že sloužil v armádě za druhé světové války a myslel si, že už nikoho nezajímá. A teď má díky nám naději,“ uzavřela vyprávění o neobvyklém dvouhodinovém setkání v supermarketu paní Ludmila.