Najít si partnera, se kterým by člověk chtěl prožít celý život, není vůbec snadné. A s přibývajícími roky je to stále složitější. Své o tom ví čtenářka DámskéhoDeníku Sandra S. z Olomouce. Nedávno oslavila třiatřicáté narozeniny a marně se už nějaký ten pátek poohlíží po známosti. „Nemám šanci najít přítele. Jsem tlustá, nemám moc peněz a stále žiji u rodičů. Kamarádky jsou už vdané a já cítím, jak mi ujíždí vlak, ale nevím, jak tomu zabránit,“ napsala nám do redakce.

Neví, kde by měla partnera hledat

Paní Sandra přiznává, že život u rodičů nabízí do jisté míry zajímavý komfort. Odpadají starosti o životní náklady, jídlo, úklid. „Nebydlím ale u rodičů tak úplně dobrovolně. Je to spíš nouze. Přestože pracuji deset hodin denně, moc nevydělávám. Na pohodlné vlastní bydlení a život mi výplata prostě nestačí,“ uvedla čtenářka. Ráda by si našla přítele a odstěhovala se. Jenže i to má podle jejích slov háček.

„To nevidíš, jak je tlustá?“ Smáli se mu kamarádi, když pozval tuto dívku na rande. On je svou odpovědí naprosto uzemnil

Na rande nebyla už dlouhé roky. Nikdo ji totiž nepozval. „Vlastně nemám ani moc šancí se seznámit. V kanceláři, kde pracuji, jsou vesměs jen ženy. Cestou domů se stavím na nákup nebo s kamarádkou na kávu a jinak nikam nechodím. Nevím, kde bych měla nějakého muže hledat,“ svěřila se paní Sandra s tím, že si zároveň dobře uvědomuje, že s přibývajícími roky to bude stále obtížnější. „Ve dvaceti bylo snazší někoho oslovit, ale už je mi 33 let,“ podotkla.

Závidí kamarádkám jejich rodiny

Navíc se nezmohla ani na to, aby si zařídila vlastní život. „Vydělávám málo peněz a nemám úspory. Takže bydlím u rodičů. Jsou už staří a vyhovuje jim, že občas s něčím pomůžu, nakoupím nebo je dovezu k lékaři,“ vysvětluje čtenářka. Její maminka je ale čilá a každý den vaří skvělou baštu. V práci si paní Sandra dopřává nezdravé jídlo z rychlého občerstvení. „To se podepsalo na mojí postavě. Jsem prostě tlustá, což ještě víc pohřbívá moje šance na to, abych si našla manžela,“ uvedla.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nejvíc si osamělost uvědomuje, když se sejde s kamarádkami. Všechny jsou už vdané a mají děti. „Ukazují mi fotky z dovolených i svých miminek a mně je do pláče. Závidím jim, že mají partnery a rodiny. Chtěla bych být jako ony, ale ani nevím, jak to mám udělat. Přece v mém věku nepůjdu někam na diskotéku nebo do klubu lovit. Pochybuji, že tam chodí lidi v mém věku. Navíc se trochu stydím, protože jsem dost při těle,“ svěřila se paní Sandra s tím, že vyzkoušela nejrůznější diety, ale pokaždé se dostavil jojo efekt.

Svůj život marní u rodičů

Se svým životem není spokojená. Ví, jaký život by chtěla žít, ale netuší, jak nastartovat změnu. „Nejsem ani štíhlá, ani hezká, ani bohatá. Prostě partie na nic. Marním svůj život u rodičů. Na jednu stranu jsem jim vděčná, že nechtějí, abych se odstěhovala. Na druhou stranu žít s nimi v mém věku je prostě ponižující. Ale nic jiného mi zřejmě nezbývá. Ujel mi vlak. Nevidím už pro sebe žádnou perspektivu,“ postěžovala si zoufalá čtenářka.