Osamělá žena byla nadšená, když se v posilovně seznámila se sympatickým mužem. Zamilovala se a myslela si, že to je oboustranné. Ani na vteřinu ji nenapadlo, že je lhář.
Najít spolehlivého a milujícího partnera, se kterým chcete strávit zbytek života, je mnohem složitější, než se na první pohled může zdát. Přesvědčila se o tom i třiatřicetiletá čtenářka DámskéhoDeníku Anežka K. z Českých Budějovic. Její kamarádky jsou vdané a mají děti. Ona však stále na toho pravého nemůže narazit. „Když jsem potkala Jakuba, byla jsem štěstím bez sebe. Byl tak milý a obětavý. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že jsem mu naletěla,“ napsala nám do redakce.
Líbilo se jí, že projevoval starost o otce
Po škole začala paní Anežka pracovat a budovat si kariéru. Neměla potřebu hledat si partnera. Jenže roky plynuly a najednou zjistila, že jí v životě něco chybí. „Pracuji, mám vlastní byt a daří se mi relativně dobře. Nicméně život o samotě mě začal trápit. Kamarádky mají partnery i děti, ale já jsem pořád sama,“ uvedla čtenářka. Byla nadšená, když narazila v posilovně na vysokého, pohledného a sympatického Jakuba.
Z počátku po sobě jen tak pokukovali, později ji požádal o telefonní číslo a najednou seděli v kavárně na prvním rande. Bylo dokonalé. Povídali si, smáli se a čas plynul strašně rychle. Jakub se občas podíval na hodinky, čemuž ale nevěnovala příliš pozornosti. Najednou jí ale řekl, že už bude muset jít. „Vyprávěl, že je osamělý, protože nemá prakticky vlastní život. Pečuje o těžce nemocného otce, a i když je to náročné, chce s ním být co nejvíc,“ řekla paní Anežka s tím, že v jejích očích si Jakub získal respekt.
Když ho chtěla navštívit, vymlouval se
Začali se pravidelně vídat. Vyjma posilovny, kavárny a dalších veřejných míst se scházeli i v soukromí. Vždycky to ale bylo u Anežky. Když mu nabídla, že ho navštíví, pokaždé se vymluvil na nemocného otce. Prý nechtěl, aby syn domů vodil cizí lidi. Musel s ním být i o víkendech. V zamilované čtenářce to ale nevzbuzovalo žádné pochybnosti. Po několika měsících jí Jakub řekl, že se stav jeho otce zhoršuje a zřejmě ho bude muset dát do domova důchodců.
Byl z toho zdrcený. „Měl zlomené srdce, skoro brečel, ale říkal, že je to zároveň velká šance, abychom mohli žít spolu,“ vzpomíná Anežka, která snila o společné budoucnosti. Přestávalo jí stačit, že se vídají jen občas, ale chápala jeho situaci a soucítila s ním. „Nikdy mě nenapadlo, že ten chlap lže. Jeho historky ale byly tak věrohodné, nepomyslela jsem ani na vteřinu na to, že bych si třeba měla něco ověřit. Byla jsem zamilovaná,“ svěřila se čtenářka.
Ani na vteřinu nezaváhala, když si řekl o půjčku
Za několik týdnů jí rozrušený Jakub vyprávěl, jak nemůže pro otce sehnat místo v domovech důchodců. Dodal, že existují i soukromá zařízení, ale ta si nemůže dovolit. Chtěl by ale pro tatínka to nejlepší. Když se zeptal, jestli by mu Anežka nemohla půjčit, neváhala. Obzvlášť když znovu zmínil, že pak budou žít spolu. „Vidina společného bydlení mě natolik lákala, že jsem okamžitě souhlasila, že mu dám téměř všechny své úspory,“ uvedla Anežka.
Domluvili se, že on vyřídí potřebné papírovaní a za týden spolu zajdou do banky. O víkendu byla Anežka u kamarádky, která měla manžela na služební cestě. Bylo krásně, takže po obědě zašly s jejími dětmi ven na hřiště. „Najednou jsem uviděla Jakuba, i když jsem si zpočátku myslela, že se mi to jen zdá. Šel s mladou ženou a dvěma dětmi. Malý chlapec na něj volal tati. Ztuhla jsem. Rychle jsem popadla kamarádku i její děti a zmizely jsme odtamtud,“ vypráví Anežka.
Nedala mu peníze a už se neozval
Byla bledá jako stěna. Vůbec nevěděla, co má dělat. Všechno řekla kamarádce. Anežku napadlo, že by měla jít k němu a zeptat se, jak se daří jeho otci. „Neudělala jsem to. Jsem zbabělá. Možná mi bylo líto té jeho ženy a dětí. Podváděl nás obě, ale ona asi nic netušila,“ svěřila se Anežka. Když jí v pondělí Jakub zavolal, dala mu jasně najevo odstup. Neřekla, že ho viděla s jeho rodinou. Sdělila mu však, že mu peníze na domov důchodců dát nemůže. Byl zaskočený a nechápal, co se děje.
Rozhodnutí Anežky mu zjevně nebylo po chuti. „Už se mi nikdy neozval. Zmizel z mého života, naštěstí bez mých peněz. Pak jsem si uvědomila, že kdyby se ztratil s mými úsporami, ani bych nevěděla, jak ho hledat. Nevím, jestli mi řekl pravé jméno ani zda říkal pravdu o tom, kde pracuje. Vlastně jsem o něm nic nevěděla, naivně jsem věřila jeho historkám. Možná takový podraz už udělal na jinou ženu,“ uvedla Anežka s tím, že svůj příběh poslala do naší redakce proto, aby varovala další ženy před podobnými podvodníky.