Mnoho lidí nemá ani tušení o tom, že jsou adoptovaní. A ti, kteří se to dozví, stejně berou své adoptivní rodiče jako vlastní, protože právě oni jim dali lásku a veškerou péči. Někteří sice mají tendenci vyhledat své biologické rodiče, jiní ale vůbec. To je také případ naší čtenářky Terezy Š., která nikdy svou skutečnou rodinu nepoznala. Ta se o ni přitom zajímat začala, ale jenom proto, že vydělává slušné peníze, svěřila se nám v dopise, který zaslala do redakce.

V dětství se dozvěděla, že je adoptovaná

Třiadvacetiletá Tereza Š. žije v okresním jihočeském městečku. Své rodiče Blanku a Petra má z celého srdce ráda a od malička pro ni byli vzorem ve všech ohledech. A přestože nebyli nijak bohatí, dívka měla vždy to, co potřebovala. Když začala chodit do školky, přičemž oba rodiče pracovali, často jí vyzvedávala babička, kterou měla také moc ráda. Chodily spolu na procházky, do cukrárny, a Tereza jí vždy vyprávěla, co ten den ve školce (a později ve škole) zažila. A hlavně milovala babiččinu kuchyni, vždy jí totiž uvařila, co si přála.

Když byla Tereza na základní škole a tak nějak chápala a vnímala souvislosti, rodiče jí řekli pravdu o jejím původu. Ukázalo se, že je ve skutečnosti osmým dítětem Petrovy sestřenice, která se už nechtěla o dalšího potomka starat, a jelikož věděla, že Blanka nemůže mít děti, rozhodla se jim malou Terezku svěřit adoptivně do péče.

Vyřídili k tomu veškeré nutné dokumenty, prostřednictvím nichž se žena své novorozené dcery vzdala. Stejně jako matka, o které jsme již v minulosti na DámskémDeníku psali. Když se dívka dozvěděla, že je adoptovaná, nemohla tomu uvěřit, ale přesto si nedovedla představit, že by měla jinou maminku a tatínka. Blanka a Petr pro ni byli ti jediní, dokonalí a milující rodiče.

Biologičtí rodiče po ní chtějí jen peníze

„Náhradní“ rodiče si přáli, aby Tereza vystudovala vysokou školu, což jim také splnila. Dostala se na prestižní univerzitu, kterou dokončila s vyznamenáním. Poté se vrátila do rodného městečka, kde si našla nadstandardně placenou práci v místní velké firmě. Věděla totiž, že rodiče stárnou a brzy budou potřebovat pomoc, tak jim chtěla zůstat nablízku. Po necelém roce v novém zaměstnání se pak před jejím bytem objevil neznámý muž. „Představil se jako Michal a řekl mi, že je můj bratr.“ Tereza byla překvapená a netušila, co po ní chce.

Když jí ale řekl důvod své návštěvy, zůstala jako opařená. Oznámil jí totiž, že její biologičtí rodiče jsou na tom finančně špatně a potřebují její pomoc. Je to přece její povinnost se o ně postarat. Tereza jej poslala slušně pryč a řekla mu, že její otec a matka jsou Petr a Blanka. Ti jí vychovali, dali jí lásku a šťastný život. Ty druhé lidi nikdy v životě neviděla a ani nechce. Bláhově siale myslela, že to tím skončí; více se mýlit nemohla.

„Dcery mě chtějí vyhodit z bytu. Peníze jsou pro ně důležitější než já,“ stěžuje si 78letá důchodkyně

Za týden však přišla k ní do práce do té doby neznámá sestra, která začala znovu naléhat. Tehdy už ale byla Tereza důraznější. „Řekla jsem, že s jejich rodinou nemám nic společného a ať mě přestanou otravovat. Jediní lidé, kteří si zaslouží mou pomoc, jsou mí rodiče Blanka a Petr.“

Od té doby má Tereza klid, tedy prozatím. Neví totiž, kdy se zase někdo objeví a bude ji chtít využít. „Teď, když vydělávám slušné peníze, jsem jim dobrá,“ píše v dopise naše čtenářka. Tito lidé jsou opravdu vypočítaví a je smutné, že se jí kdysi vzdali, a nyní by po ní akorát chtějí peníze. Snad jí už dají pokoj a nebudou ji obtěžovat. Je ale velká pravděpodobnost, že pokud se dostanou do finančních problému, pokusí se o to znovu, a možná i soudně.