Forenzní psychiatr popsal fungování a úspěšnost detektoru lži. Výsledky jsou založené na strachu a úzkosti

Dr. Sohom Das, 44letý forenzní psychiatr z Londýna, pravidelně vydává obsah na svém youtubovém kanálu „A Psych for Sore Minds“. Nedávno sdělil veřejnosti pravdu o tom, jak skutečně fungují testy na detektoru lži. Známý odborník se celý život zabývá tématy souvisejícími s duševním zdravím lidí a kriminalitou, stejně jako komentářem ke zprávám a kulturním otázkám. Navíc osobně prosoudil již stovky pacientů ve věznicích a získal si respekt na mnoha psychiatrických odděleních a soudech po celé Velké Británii. 

Výsledky založené na strachu a úzkosti 

Forenzní psychiatr nedávno vydal video, ve kterém se zaměřil na to, zda jsou testy na detektoru lži skutečně tak přesné a spolehlivé, jak si mnozí myslí. Většina korporací totiž uvádí, že tyto přístroje mají velmi vysokou míru přesnosti a při správném nastavení dokáží odhalit sebemenší lež. Bohužel si však již mnozí lidé neuvědomují, že polygrafické testy měří především tělesné změny založené na strachu, které člověk projeví, zatímco odpovídá na zásadní otázky. 

Tyto fyziologické markery zahrnují například i věci, jako je pocení nebo zvýšená tělesná teplota. Přístroj je totiž založen na jednoduché myšlence. A to takové, že k těmto změnám dochází při lhaní v důsledku zvyšující se úzkosti podezřelého, která stoupá kvůli strachu z přistižení. „Hlavním problémem testu na detektoru lži je, že není přesný a měří pouze úzkost, na rozdíl od měření lidí, kteří skutečně lžou. Pokud si toto tázaný člověk uvědomí, může přístroj velmi snadno obelstít,“ sdělil Dr. Sohom Das ve svém videu. 

Jak fungují testy na detektoru lži 

Polygraf, nejběžnější nástroj pro detekci lži, pracuje na předpokladu, že tělo reaguje nedobrovolně na stres ze lhaní. Systém tedy měří reakce, jako jsou změny vodivosti kůže, tepové frekvence, krevního tlaku a dýchání, zatímco je subjektu položena řada náročnějších otázek. Pomocí řady senzorů připojených k tělu lze poté v závislosti na fyziologických změnách zjistit, zda tázaný mluví pravdu nebo naopak lže. A právě zásadní změna jakéhokoli vzorce je považována za známku toho, že si daný člověk vymýšlí a zapírá pravdu. 

iZdroj fotografie: Pexels

To tedy znamená, že odborníci vsázejí na to, že u subjektů ke změnám bude docházet pokaždé, co zalžou. To však psychiatr považuje za nedostačující. Někteří lháři totiž nemusí nutně vykazovat větší známky vzrušení, když řeší kladené otázky. Kromě toho mohou být lidé, kteří skutečně říkají pravdu, při odpovídání na otázky nervózní. Načež mohou vykazovat různé změny a působit tak jako lháři.

Ve výsledku lze tedy říci, že fyziologické změny nejsou spolehlivým ukazatelem klamu. Nelze je použít ani jako důkaz u trestního soudu, ani jako základ pro odvolání pachatelů do vězení.

Přesto jsou však používány 

Přesto však Dr. Das dodává, že výsledky polygrafických testů mohou být podle uvážení soudce použity u civilních soudů. Někdy se dokonce používají během trestních řízení. „K tomu dochází zejména proto, že tazatelé přesvědčí podezřelého, že jsou testy naprosto přesné. Poté na něj vyvíjí tlak, aby se přiznal, takže si pachatel myslí, že musí říct pravdu za každou cenu. Což většinou vede k jejich následnému přiznání,“ dodal forenzní psychiatr.