Video: Lékaři jí řekli, že její dítě zemřelo. Po 69 letech se se svou dcerou konečně setkala

Nastávající maminky čekají devět měsíců na den, kdy poprvé uvidí své očekávané miminko. Některé z nich se až tehdy dozví, zda nosily pod srdcem chlapečka, či holčičku. Když ten okamžik konečně nastane, novopečené rodičky jej obvykle popisují jako tu nejkrásnější chvíli svého života. Pro ženu z Indiany byl však den, kdy porodila svou dceru, tím nejhorším okamžikem vůbec, protože jí bylo řečeno, že její miminko zemřelo. Až po více než šedesáti letech žena zjistila pravdu.

Sestry ji podvedly, nevědomky podepsala souhlas s adopcí

Když Genevieve Puriton zjistila, že je těhotná, byla ještě velmi mladá. S narůstajícím bříškem musela přerušit studium na střední škole, aby nepřišla do řečí. Dítě čekala s ženatým mužem, který již dvě děti měl. Porod probíhal hladce, ale když se miminko narodilo, lékaři rodičce řekli, že je to holčička, ale zemřela. Nenechali ji se na ni ani podívat. Genevievu to naprosto zlomilo, podepsala papíry, které jí daly sestřičky podepsat, a smířila se s tím, že je její dcera mrtvá. Jak se později ukázalo, personál nemocnice jí podstrčil souhlas s odebráním dítěte a následnou adopcí jiné rodině.

Její dcera Moultroupa tedy vyrůstala v cizí rodině. Její noví rodiče jí již jako malé řekli, že je adoptovaná, vyprávěli jí příběhy o tom, jak si ji vybrali v nemocnici ze všech ostatních dětí. Když dívka povyrostla a vyptávala se na své biologické rodiče, sdělili jí pouze jméno její skutečné matky. Její adoptivní máma však brzy zemřela, otec si našel novou ženu, ale později mu byla zjištěna nevyléčitelná nemoc, které po čase také podlehl. V tu chvíli se Moultroupa rozhodla, že musí svou biologickou maminku najít.

Po 69 letech se matka poprvé setkala se svou dcerou

Pracovala jako zdravotní setra a ve svých třiceti letech začala aktivně po matce pátrat. Bohužel se jí však nepodařilo najít nic, co by ji k ní přivedlo. Snahu tedy vzdala, ale jiskra naděje se objevila poté, co dostala od své dcery k vánocům sadu na testování DNA. Odebrala tedy vzorky, poslala do laboratoře a čekala na výsledky. Poté se dozvěděla, že má celkem 1600 pokrevních příbuzných. Díky jménu své matky se dopátrala muže, který, jak se ukázalo, byl její bratranec. Kontaktoval svou tetu Genevievu, ta poté zavolala své dceři. Dosud žila v přesvědčení, že žádné dítě nemá.

Moultroupa se po několika telefonátech rozhodla, že svou biologickou maminku navštíví v domově důchodců, ve kterém žila. Když se ženy poprvé uviděly, věděly jistě, že jsou příbuzné. Po devětašedesáti letech se tak mohly poprvé obejmout. Jejich setkání bylo velmi dojemné, obě plakaly a byly velmi šťastné, že se setkaly. Dlouho si povídaly, taky měly o čem po tolika letech.