Nejvěrnější pejsek na světě: Svého majitele oplakává už celá léta, místo posledního odpočinku odmítá opustit

Ne nadarmo se říká, že pes je nejvěrnější přítel člověk. Stojí při něm v dobrém i zlém, je na blízku, když se jeho pán necítí dobře, nebo ho něco trápí. Psi dokážou vycítit různé nemoci i nebezpečí. Mnoho z nich by pro svého majitele i obětovalo život. Důkazem věrnosti a oddanosti je také jeden pejsek z Řecka, který na svého pána čeká na jednom místě už několik let, avšak bohužel se ho už nikdy nedočká.

Pes vycítil, že je na tom jeho pán špatně

Málokdo ještě nikdy neslyšel o slavném japonském příběhu, v němž hrál hlavní roli pes jménem Hačikó, který natolik truchlil po svém zemřelém majiteli, že po dlouhých devět let navštěvoval vlakovou stanici, kde pravidelně čekal na svého pána, až se vrátí z práce. A právě podobný případ se stal také v Řecku u řeky Evinos, kde zoufalý pejsek čeká na svého majitele, jenž se k němu už ale nikdy nevrátí. Oba tyto příběhy jsou velice smutné.

Nynější psí hrdina žil v domě se svým pánem jménem Haris. Tento čtyřicetiletý muž pracoval několik kilometrů od svého bydliště. Když se jednoho dne vracel domů, měl velmi vážnou autonehodu. Svým zraněním nakonec přímo na místě podlehl. Přestože se to zdá neuvěřitelné, jeho pes byl velmi nervózní, a když se jeho majitel nevracel domů, vydal se mu naproti. Jistě tušil, že je na tom Haris špatně.

Řecký Hačikó stále čeká na svého majitele

Z městečka Nafpaktos se tedy pejsek vydal až ke starému okruhu u řeky Evinos, kde se ona osudná nehoda stala. Tento čtyřnohý chlupáč na tomto místě přebývá již od listopadu 2017 a odmítá ho opustit. Přestože se mu již mnoho lidí snažilo pomoci, on vše odmítá. Je neoblomný a nechce se z místa hnout. Proto mu dobří lidé postavili zděný přístřešek a denně mu nosí vodu a potravu, aby mohl žít tam, kde jeho milovaný pán skonal. Jeho majitel je nadobro pryč, ale pejsek přesto odmítá odejít.

Je to již téměř šest let, co tento pes takto vytrvale kňučí a hledá svého pána – a je zřejmé, že toto místo, kde jeho majitel tragicky přišel o život, neopustí. Místní obyvatelé ho mají za svého Hačika a pečlivě se o něj starají. Po letech se ho již ale nesnaží přesvědčit, aby místo opustil. Naopak ho denně krmí, hrají si s ním, chodí se pomazlit a nechávají ho tam, kde je mu dobře, protože zde cítí svého pána, kterého stále marně vyhlíží.