Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Vážná nemoc může potkat každého. Pokud jste však obklopeni láskou a milými gesty, pak je cesta k uzdravení mnohem snazší.
O těžkém boji by mohla vyprávět mladá maminka Jana Edwarsová, které diagnostikovali rakovinu prsu. Po chemoterapii ještě měla podstoupit operaci. Těsně před ní se se svojí rodinou vydala na společnou večeři. Vybrali si restauraci s čínskými specialitami a užívali si společné chvilky, protože věděli, že další den už bude Jana v nemocnici. Co se však stalo, když chtěli číšníkovi zaplatit, to nikdo nečekal.
Poslední společná večeře před operací
Tento příběh se odehrál už v roce 2016. Je však tak silný a neobvyklý, že by se měl neustále připomínat. I malé laskavé a podpůrné gesto od cizího člověka, může nemocnému vyloudit úsměv na tváři. Přesně to se stalo v den, kdy Jana večeřela s manželem a svými dětmi v restauraci. Musela být statečná. Umíte si však představit, že jí do smíchu příliš nebylo.
Žádná operace není zcela bez rizika a nikdo si nemohl být jistý, jestli se Jana z nemocnice ještě vrátí domů. Rodina však na sobě nechtěla nechat nic znát a snažili se strávit večeři v optimistickém duchu. Jerenina hlava bez vlasů ji však prozradila. I nezúčastněný pozorovatel se tak mohl domnívat, že žena se léčí s rakovinou. Vidět ji ve společnosti jejich stále malých dětí, tak v každém muselo vzbudit otázky i soucit.
Kolik takových lidí v restauraci sedělo samozřejmě nevíme, ale o jednom víme bezpečně. Rozhodl se totiž mladou ženu podpořit a napsal jí dopis. Když všichni dojedli, dopili a chystali se platit, přivolaný číšník jim k jejich překvapení oznámil, že jejich večeře je už zaplacená. Zároveň Jerině podal dopis, který mu předal onen platící muž.
Připomněla mu jeho manželku
„Před pěti lety jsem přišel o manželku, která měla rakovinu. Vím, jak těžké je si tím projít. Večeře je na mě. Hodně štěstí!“ stálo v dopise, který si udivená Jana četla. Toto gesto v ní vyvolalo rozporuplné pocity. Bylo jí líto, že tento laskavý muž přišel o svoji ženu, zároveň však cítila, jak je tato pozornost od něj milá a nedokázala se ubránit úsměvu.
Později vyšlo najevo, že manželka dobrodince zemřela v roce 2012 na vzácný typ rakoviny kostí. Jejich tři společné děti byly tou dobou ve stejném věku jako ty Jerininy. Lístek s dojemným vzkazem Jana vyfotila a umístila na svůj Facebook. Mnoho lidí jej sdílelo. Nakonec se Jerině podařilo zjistit, kdo je onen dobrosrdečný muž. Do následujícího boje jí toto milé gesto jistě dodalo odvahu. Když vidíte, že váš osud není ani cizím lidem lhostejný, může vás to povzbudit, abyste se nevzdali, protože dobro a zázraky se stále dějí, i když to tak někdy nevypadá.