Děti často touží po nových hračkách či elektronice, ale od dětí z dětských domovů nic takového nečekejte. Tento chlapec má jediné přání, které všechny kolem dojalo k slzám.
Děti, které mohou mít, na co si vzpomenou, při otázce, co by si přály k narozeninám nebo pod stromeček, často odpoví, že by chtěly novou hračku. Možná kolo, tablet, mobilní telefon, hru na počítač atd. Ovšem děti z dětských domovů na podobné otázky reagují zcela odlišně. Nezajímají je drahé dárky, mají jinou mentalitu a hodnoty. Na jejich seznamu priorit je na prvním místě mít milující rodinu.
Život se s ním nemazlil
Tento chlapec nepatří mezi velké šťastlivce v životě. Hned po jeho narození ho rodiče opustili a on skončil v dětském domově bez milující rodiny. Žil v něm celé dětství, a přestože znal význam slova rodina, bylo mu téměř cizí. V životě nepoznal, jaké to je mít tatínka, se kterým by si plnil své dětské sny, jenž by ho naučil kopat do míče nebo házet frisbee či jezdit na kole.
Ani jaké to je mít maminku, která by se o něj starala, mazlila by se s ním a poskytla teplou náruč, kdykoli by ho přepadl smutek. Ačkoli mu dětský domov zajistil po materiální stránce vše, co potřeboval, lásku maminky a tatínka vám nikdo ničím nemůže vynahradit.
O dárku k narozeninám měl jasno
Jak již bylo řečeno, mentalita těchto dětí je zcela odlišná od těch, které žijí v milující rodině a mohou mít vše, na co si vzpomenou. Důkazem toho je právě tento chlapec, který o dárku k narozeninám má zcela jasno. Nečekejte žádné nové oblečení nebo mobil či počítač, jeho přání je mnohem hlubší. Odpověď vás dojme k slzám.
Když se jej zeptali, co by si přál ke svým narozeninám, chlapeček odpověděl jediné – tatínka a maminku, milující domov a rodinu. Sice takový dárek nestojí ani korunu, ale přece je tím nejdražším a nejcennějším, co můžete někomu dát. Obzvláště opuštěnému dítěti, které dosavadní život prožilo v dětském domově.