„Nepotřebuji doma invalidu,“ zareagoval muž na narození postižené dcery. Nakonec se karty obrátily

Někdy se v životě stanou věci, které člověk nečeká. Poté si říká, proč zrovna jeho potkal takový těžký osud. Pokud se tak stane, je už vyloženě na něm samotném, jak se k této situaci postaví. Zda se rozhodne bojovat, nebo to vzdá. Když se rodičům narodí postižené či nějak nemocné dítě, je to pro ně obrovská rána. V tu chvíli je důležité obrnit se trpělivostí a doufat, že se vše alespoň trochu zlepší. Měli by vlastní dítě milovat za jakýchkoli okolností.

Diagnóza ji srazila na kolena

Paní Simona Kovářová se se svým mužem Alanem poprvé potkala v kavárně. Byla to láska na první pohled. Neuvěřitelně to mezi nimi jiskřilo, takže nebylo divu, že se dali brzy dohromady. Velice si rozuměli, měli společné koníčky i názory. Po roce vztahu ji Alan požádal o ruku, a ona nemohla jinak než souhlasit. Vystrojili krásnou a nezapomenutelnou svatbu a půl roku po ní již vdaná paní svému manželovi oznámila, že čeká miminko. Ten skákal radostí a celé těhotenství se o ni ukázkově staral.

Oba se děťátka nemohli dočkat. Jediné, co paní Kovářovou trochu trápilo, byla reakce její tchyně na oznámené těhotenství. Nic na to prakticky neřekla, negratulovala, ani nebyla vyloženě ráda. Přestože to nastávající mamince stále leželo v hlavě, snažila se to zapudit a užívat si svůj požehnaný stav. Celé těhotenství probíhalo bez komplikací, ovšem porod byl velmi těžký. Trval přes 15 hodin a rodičku velmi vyčerpal. Hned po porodu však lékaři rodičům oznámili smutnou zprávu. Jejich dcera měla poškozenou páteř a nejspíše ani nebude moci chodit.

Nakonec vše dopadlo úplně jinak

Paní Kovářová nemohla uvěřit svým uším, stále doufala, že je to jen zlý sen. Rozhodla se však bojovat a modlila se, aby její dítě bylo nakonec zdravé. Manžel však okamžitě zareagoval tak, jak by od něj nečekala: „Vyber si, buď já, nebo to dítě. Invalidu doma nepotřebuji.“ Ten večer jí ještě přišla SMS od tchyně: „Neopovažuj se k nám s tím přijít.“ Paní Kovářová byla na dně, uvědomila si, že ona a její dcera Sofinka jsou nyní samy proti celému světu. Ale věděla, že to nesmí vzdát, už jen kvůli svému miminku, které nadevše milovala.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zavolala své nejlepší kamarádce, která ji vyzvedla v porodnici a nabídla jí, že u ní může nějaký čas bydlet. Malá Sofi se vyvíjela jako normální dítě, ale nemohla sedět a chodit. Se svou maminkou denně rehabilitovala a musela podstoupit velmi náročnou léčbu, která se však ukázala jako velmi užitečná. Dívenka totiž díky ní začala chodit a plně si užívat své dětství. Když šla do školky, našla si paní Kovářová novou a dobře placenou práci, díky níž si mohla vzít hypotéku a koupit malý byt pro sebe a svou dcerku.

Po čase jí zazvonil telefon, ve kterém se ozval personál nemocnice s tím, že její manžel měl těžkou dopravní nehodu a je v kritickém stavu. Paní Kovářová byla překvapená, ale řekla, že mají nejspíše špatné číslo. Za půl roku však za ní přijela tchyně i s jejím bývalým manželem Alanem, který byl upoután na invalidní vozík. Když viděli vedle ženy zdravou dívku, prosili ji, aby je vzala na milost a odpustila jim jejich zlé chování. Paní Kovářová však s jistotou odpověděla: „Vymazali jste mě i mou dceru ze svého života, tak jsem vymazala i já vás. Nepotřebujeme doma invalidu!“