Velké překvapení čekalo na ženu z Anglie při praní manželova spodního prádla. Myslela si, že je jí nevěrný, ale skutečnost byla zcela jiná.
Dnešní doba plná mobilních telefonů, e-mailů a sociálních sítí vyvolává v lidech podezření a nutí je být ostražitými před možnou nevěrou svého partnera. Jelikož je na internetu obrovské množství příležitostí, které lákají muže i ženy k sejití z cesty věrnosti, není divu, že jsou lidé stále více podezřívaví a někdy možná až moc paranoidní. Mladá žena z Anglie však svého partnera nepodezřívala nikdy, tedy až do doby, kdy na jeho spodním prádle našla tajný vzkaz.
Myslela si, že jí je muž nevěrný
Osmadvacetiletá Abbie Bowmanová se chystala zrovna prát prádlo. Jako obvykle jej roztřídila podle barev do kupek a pustila se do vhazování špinavých věcí do pračky. Když vzala do rukou manželovy trenýrky, všimla si nějaké podivnosti. Podívala se blíže a zůstala jako opařená. Byl na nich totiž zlatou barvou napsán vzkaz ALEMAITE spolu s hromadou čísel. Britka se rozzuřila a jako první ji napadla mužova nevěra. Brala to jako důkaz, že má její milý jinou ženu.
Vzkaz Abbie nedával smysl, a tak na chvíli myšlenky na nevěru zapudila. V hlavě jí však stále hlodal červíček, a tak se dala do pátrání. Vygooglila nápis z trenek a prohledala web, aby k této záhadné zprávě našla nějaké informace. Nakonec se jí podařilo zjistit, že slovo a čísla značí ve skutečnosti adresu v Bangladéši. Jakmile přišel její manžel z práce domů, uhodila na něj a žádala vysvětlení. Ten vůbec neušil, která bije, jen své ženě řekl, že jsou to nové boxerky, které si včera koupil v Primarku. V tu chvíli to Abbie začalo všechno docházet.
Jednalo se o volání o pomoc?
Napadlo ji, že nápis může mít něco společného s tím, kde se trenýrky vyrábí. Po důkladnějším brouzdání po internetu zjistila, že podobné zprávy na spodním prádle už nahlásili i další zákaznici tohoto obchodního řetězce. Poslala tedy Primarku e-mail, ve kterém vylíčila celou situaci a zmínila se především o záhadném vzkazu. Po čase jí přišla odpověď s omluvou a informací, že ženě pošlou krabici, aby mohla spodní prádlo vrátit zpět.
To jí však nestačilo, proto obratem na zprávu odepsala. Ptala se, zda je nápis voláním o pomoc od malých švadlenek, které v Bangladéši tyto oděvy šijí a jistě za to nemají moc peněz. Ale Primark na Abbiin dotaz již neodpověděl. Krátce poté tedy Britka poslala další e-mail do daného obchodního řetězce a požadovala řádnou odpověď. A také aby zjistili, čeho se vzkaz na trenkách týká. Dosud se však nikdo neozval.
Po této zkušenosti se Abbie a její manžel Paul rozhodli, že již v tomto řetězci nikdy nebudou nakupovat oblečení, protože se obávají, že zlatý nápis byl zoufalým voláním o pomoc. Zjišťovali si o dané problematice více informací a dozvěděli se velmi znepokojivé zprávy. Když si přečetli, co se s dělníky a švadlenami v tamních oděvních továrnách děje, úplně se jim Primark a jemu podobné obchody znechutily.