Nový vedoucí dostal po týdnu výpověď. Postarší zákaznici „seřval“ za nezaplacený účet a bez okolků ji vyhodil ven

Spousta lidí má své oblíbené místo, na které se ráda vrací. Ať už se jedná o restauraci, město, louku, les, nebo cokoli jiného, má to pro daného člověka obrovský význam. Chodí tam přemýšlet, uklidnit se, zvednou si náladu nebo zpříjemnit těžké chvíle. A přesně takové místo měla i žena jménem Beatrice. Do své oblíbené restaurace pravidelně chodila celých 30 let, až do osudného dne, kdy ji z ní nový vedoucí vyhodil.

Našli si oblíbenou restauraci

Beatrice a její manžel rádi cestovali a navštěvovali různá místa. Když poprvé vstoupili do restaurace ve městě, kam se společně přestěhovali, věděli, že to bude jejich srdcová záležitost. Moc se jim tento podnik líbil, protože zde byla milá obsluha i výborné jídlo a celkově na ně tento prostor působil útulně a příjemně. Rozhodli se tedy, že sem budou chodit každý týden, a tak se i stalo. Dodržovali to po dobu celých třiceti let.

Nevynechali ani jedinou pravidelnou návštěvu. Cítili se zde příjemně, vždy se skvěle najedli a domů odcházeli dobře naladěni. Bohužel je ale život někdy krutý, a tak jejich vztah zasáhla velká rána. Muži byla zjištěna vážná nemoc, které po pár měsících podlehl. Beatrice tak zůstala sama, byla smutná, zničená, odmítla vycházet z domu a s kýmkoli se stýkat. Když nepřišla do restaurace, její zaměstnanci pochopili, že se muselo stát něco strašného. A tak se rozhodli poslat ženě dopis s pozvánkou na večeři. Velmi jim její milá tvář a vlídná slova chyběly.

Bez milosti ji vyhodil z restaurace

Když si Beatrice dopis přečetla, cítila se najednou velmi šťastně. Uvědomila si, že si zbytek svého života musí užít. Přestože se bála poprvé navštívit restauraci bez svého manžela, odhodlala se k tomuto kroku. Jakmile vešla dovnitř, zaplavila ji ta známá příjemná atmosféra. Ucítila vůni skvělého jídla a známé tváře zaměstnanců ji vítaly s úsměvem. Po dlouhé době se zase cítila šťastná. Povečeřela, popovídala si s obsluhou i majitelem a odešla. Bohužel zapomněla zaplatit, což však pro číšníka nebyl problém. Věděl, že až příště přijde, jistě svoji útratu zaplatí.

iZdroj fotografie: Freepik

Jenže další týden došlo ke změně vedoucího, kterému na zákaznících nezáleželo, šlo mu pouze o výdělek. Zaměstnanci ho od začátku neměli rádi, a když Beatrice přišla do restaurace a sedla si na své oblíbené místo u okna, poznala, že je něco v nepořádku. Atmosféra byla velmi ponurá a nepříjemná. Když nový vedoucí zjistil, že přišla žena, jež minule nezaplatila, vzal lístek s její útratou a šel za ní. Velmi nepříjemně jí řekl, že nejsou žádná charita a je mu jedno, že je pravidelný zákazník. Chtěl, ať okamžitě zaplatí a vypadne a už se nevrací.

Její vzkaz všechny překvapil

Beatrice byla v šoku, ale vložila do černých desek lístek a odešla. Zaměstnanci se nezmohli na slovo, byli z celé situace velmi smutní, ale neodvážili se novému vedoucímu odporovat. Měli strach z vyhazovu, kterým jim vyhrožoval. Když potom mladý číšník sklízel nádobí z jejího stolu, všiml si desek se zasunutým lístkem. Myslel si, že tam Beatrice nechala šek, jímž zaplatila zapomenutý účet. Jakmile ho však otočil, nemohl uvěřit svým očím.

Byl tam šek na 462 milionů a lístek se vzkazem, kde bylo napsáno: „Vážení zaměstnanci restaurace, chodím k vám s radostí už 30 let. Byla jsem svědkem všech změn, znám bývalé i současné zaměstnance. Vždy jste mi byli oporou, a tak bych vám ráda vyjádřila svou vděčnost. Snad to pro vás bude dostačující poděkování.“

Vedoucí dostal okamžitou výpověď

Ve spodní části bylo ještě připsáno, že si bude na nového vedoucího u majitele stěžovat. Když mladý číšník ukázal šek a vzkaz majiteli podniku, ten neváhal ani vteřinu a nového vedoucího bez milosti vyhodil. Nechtěl, aby pro něj pracoval někdo, kdo nemá úctu k lidem, obzvláště k takovým, jako je Beatrice. Měl ji moc rád, vždy si s ní pěkně popovídal. Nový vedoucí tak dostal to, co si zasloužil.

iZdroj fotografie: Freepik

Beatrice už do restaurace od té doby nepřišla. Jak se zaměstnanci později dozvěděli, v ten den, kdy ji vedoucí vyhodil, se dozvěděla, že trpí leukémií a do konce života jí zbývá jen několik měsíců. Nikdy na tuto skvělou ženu nezapomněli, stále jim její návštěvy chybí. Doufají, že jim přece jen ještě alespoň jednou přijde zpříjemnit jejich den.