Každý rok navštěvoval stejný hotel. Ve své závěti odkázal jmění prostému nosiči zavazadel

Nad štědrostí některých lidí zůstává rozum stát. Ne každý se řídí heslem, které říká, že má stále málo pro sebe, tak přece nemůže dávat ostatním. Záchvěvy štědrosti mohou být viděny například u potravinových sbírek, darování oblečení, příspěvků na obědy pro děti a v neposlední řadě také u dobročinných sbírek většinou pro nemocné a nemohoucí.

Úcta a laskavost

Hlavní dva aktéry tohoto příběhu svedla dohromady obyčejná náhoda. Portýr a nosič zavazadel Taskin Daskan se s Američanem Charlesem Georgem Courtneym potkal poprvé v hotelu v Turecku. Daskan tam již mnoho let pracuje, zatímco Courtney si destinaci zvolil jako ideální místo pro svou dovolenou. Mezi muži se vytvořil přátelský vztah.

Daskan se po celou dobu choval ke Courtneymu s úctou a laskavostí. Vždy mu byl při ruce. Z dobrých známých se později stali dokonce přátelé. Postarší muž navázal přátelství také s ostatními zaměstnanci hotelu. Líbilo se mu, jak milé vystupování všichni mají. Po jednom prázdninovém pobytu se po Courtneym slehla zem. Nikdo nevěděl, proč již se známými nekomunikuje.

Dědic majetku

Bylo pro ně zdrcující, když zjistili, že postarší muž zemřel. Poté však přišel velký moment překvapení. Daskana by nikdy nenapadlo, že na něj bude Courtney myslet i při psaní své závěti a organizování pozůstalosti. Svému příteli totiž zanechal značnou sumu peněz. Ta však nebyla nikdy přesně specifikována. Každopádně se stal Daskan jedním z dědiců obrovského majetku.

Velmi ho to dojalo, protože už tak byl vděčný za příspěvky na vzdělání jeho dětí, které pro něj představovalo vzhledem k malé výplatě značné finanční těžkosti. Daskan už pravděpodobně nebude muset nikdy pracovat. Jak se svým dílem dědictví naloží, je pouze na něm. Bližší informace nebyly v závěti nijak specifikovány. Je však jasné, že na svého přítele nikdy nezapomene.