Šestiletý Jiřík nabídl veterináři všechny své úspory, aby zachránil zvíře, kterému ublížil

Děti dokáží projevovat soucit způsobem, který už dospělým není vlastní. Bezprostředně, otevřeně, syrově. Dokladuje to příběh šestiletého Jirky. Hrál si venku s kamarády a jezdili na kole po vesnici. Když se později vracel domů, nebyl úplně koncentrovaný. Do cesty mu vběhlo malé kuře, chlapec se mu už nestačil vyhnout a přejel ho. Nehoda ho pořádně vyděsila.

Doufal, že může kuřeti pomoci

Chtěl se kuřeti vyhnout, ale už to nešlo. Položil kolo na zem a šel se na kuře podívat. Leželo na silnici úplně nehybně. Vyděšený chlapec na něj sáhl a snažil se kuře vzkřísit. Myslel si, že je jen omámené nebo zraněné. Ale ani se nehnulo. Namísto toho, aby ho tam nechal ležet a v obavách utekl, se ale rozhodl jednat. Vzal kuře do náručí a běžel domů.

Nemyslel na následky, na to, že mu rodiče třeba vynadají, dostane výprask nebo mu zakáží televizi či počítač. Měl jen strach o zraněné kuře a chtěl ho zachránit. Když dorazil domů, zavolal rodiče. Poprosil je, aby mu pomohli zraněného ptáčka zachránit. Jenže už bylo pozdě. Řekli mu, že kuře nehodu nepřežilo. Dítě se ale s jejich odpovědí nechtělo smířit.

Vzal všechny své úspory

Jirka běžel do svého pokoje a rozbil prasátko, kde měl všechny své úspory. Šlo o peníze, které si vydělal, když pomáhal s domácími pracemi anebo dostal od prarodičů k Vánocům nebo narozeninám. Nešlo o závratnou částku, ale dal by cokoli, aby zvířeti pomohl. Vzal kuře i úspory a spěchal na kole k veterináři. Věřil, že když se kuřeti dostane odborné péče, uzdraví se.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Chlapec vstoupil do čekárny veterinární ordinace a poprosil o pomoc. Zoufalé dítě drželo v jedné ruce peníze a v druhé mrtvé kuře. Bylo to dojemné. Jenže ani veterinář nedokázal zázraky. Když malému Jirkovi řekl, že kuře zemřelo, byl zdrcený a jen neochotně tam kuře zanechal a pomalu odcházel. I když příběh nemá šťastný konec, je neuvěřitelné, jak ušlechtilá může dětská duše být.