Dceru své partnerky vychoval jako vlastní. Staral se o ni a platil výdaje. Financovat její svatbu považoval za samozřejmost. Sled událostí jej ale přiměl změnit názor.
Považoval se za součást šťastné rodiny. Deset let žil se ženou a její dcerou, k níž se choval jako ke své vlastní. Cokoli si dívka přála, to dostala. Financoval také její studium na univerzitě, přestože šlo o veřejnou školu, vyšlo na 35 tisíc eur, což je v přepočtu přes 860 tisíc korun. Po vystudování se vrátila žít domů a otčím jí koupil automobil. Měl obrovskou radost, když mu oznámila, že se bude vdávat.
Otčímovi přátelé nebyli pozvaní
Dny rychle ubíhaly a den D se blížil. Otčím neměl žádné námitky ohledně financování svatby, dokonce byl rád. Plánování obřadu se stalo středobodem vesmíru nevlastní dcery i její matky. Seznam hostů čítal 250 jmen. Otčím dal ženám jména 20 svých přátel, které by na svatbě chtěl mít. Řekly mu, ať se nestrachuje, že je zařadí na seznam. Muž svým kamarádům předběžně řekl, aby si tento den zablokovali ve svých diářích.
Jaké však bylo jeho překvapení, když potkal jednoho z kamarádů a ten mu řekl, že na svatbu pozvánku nedostal. Viděl prý jen svatební oznámení v novinách, ale to je vše. Otčím nechápal, co se stalo, a tak otevřel noviny a ztuhnul. Opravdu tam bylo svatební oznámení se jmény pozvaných hostů, které tam chtěla jeho partnerka, a také biologický otec nevěsty. Jeho přátelé na něm ale nebyli.
Frustrace zesílila na předsvatební večeři
Cestou domů cítil, jak v něm roste napětí. Když se zeptal své partnerky, proč jeho kamarádi nebyli pozvaní na svatbu, řekla mu, že žádného z nich nepovažovaly s dcerou za důležitého. Tak se na seznam 250 pozvaných nedostali, proto se muž rozčílil. Své přátele zklamal a už s tím nemohl nic dělat. Jakmile mu partnerka řekla, že pokud někdo z pozvaných odmítne, mohou přijít jeho kamarádi, dala tomu korunu. Otčím doslova zuřil.
Cítil se zrazený, jeho frustrace vyvrcholila na předsvatební večeři. Na ní se objevil i dívčin biologický otec. Jakmile budoucí nevěsta pronesla, jak je šťastná, že ji povede k oltáři, otčím už to nemohl vydržet. Vždyť celých těch 10 let, co se o dívku on staral, o ni její vlastní otec nejevil velký zájem. Za její vzdělání nezaplatil ani korunu. Přesto jej dívka chtěla ve svém životě mít, i když ji téměř pokaždé znovu a znovu zklamal.
Otčímův přípitek zmátl hosty
Naštvání, zklamání a rozčarování v muži sílilo. Respektoval rozhodnutí nevlastní dcery, ale potřeboval čas, aby to rozdýchal a srovnal si myšlenky. Když konečně sebral odvahu promluvit, vstal ze židle a pronesl přípitek. „Bylo mi velkou ctí být posledních 10 let součástí této rodiny. V tomto okamžiku cítím velkou vděčnost ženichovi a nevěstě za to, jak mi ukázali, že má role v této rodině není taková, jak jsem si myslel,“ prohlásil.
V místnosti se rozhostilo ticho. Hosté na otčíma překvapeně hleděli. „Myslel jsem si, že jsem respektovaný nevlastní otec, ale evidentně jsem byl pouze bankomat na výběr peněz. Na pozvánce i v kostele mě nahradí biologický otec, takže vám děkuji. Nyní předávám roli finančníka jemu,“ dokončil přípitek otčím. Pak řekl, že cestu ven najde sám a odešel.
Když není součástí svatby, nezaplatí ji
Pohár trpělivosti prostě přetekl. Otčím si cestou z večeře kladl otázku, zda toto rozhodnutí nebylo příliš sobecké. Plánoval, že za svatbu nevlastní dcery zaplatí asi 40 tisíc eur, což je zhruba 985 tisíc korun. Ale proč by to měl dělat, když nemohl na svatbu pozvat nikoho ze svých přátel a prakticky ani sám není její součástí? Měl toho všeho už dost. Zavřel společný účet, který měl se svou partnerkou, a převedl peníze na svůj.
Co říkáte na reakci nevlastního otce nevěsty?