Zpráva o dojemném shledání mladé Julie a jejích rodičů obletěla celý svět. Dívka viděla svého otce naposledy ve 4 letech. Znovu se s ním setkala o 20 let později.
V roce 1999 zmizela ze dne na den teprve 4letá Julia Gorina, když cestovala se svým otcem vlakem z Minsku do Asipoviče. Viktor Moisejenko, otec dívky, usnul během cesty. Trvalo to pouze několik minut, ale i to stačilo na to, aby se probudil a zjistil, že jeho dcera není ve vlaku k nalezení. Tento incident zní skoro až bizarně, je však naprosto reálný.
Pátrání trvalo několik dlouhých let
Spolu se svou ženou hledal Viktor pohřešovanou dceru několik let, a to i po ukončení činnosti policie. Stále doufali, že ji jednoho dne opět uvidí. Podle vyšetřování Julii unesli muž a žena, kteří se dlouhou dobu skrývali před policií. Dvojice ji odvezla až na běloruské hranice, kde se úřadům jednoduše ztratila. Dívka zůstala v té chvíli sama. Nakonec byla umístěna do pěstounské rodiny a později se jí ujala další adoptivní rodina.
Když byl případ v roce 2017 znovu otevřen, zdrcení rodiče byli po tolika letech smířeni se smutným osudem. Úřady však měly podezření na nečistou hru v chování rodičů. Domnívaly se, že dívka byla mezitím zavražděna a oba zákonní zástupci přesně vědí, kde se tělo jejich dcery nachází. Proto později nařídily test formou detektoru lži. Nebyly objeveny žádné nové informace.
Hrdinský partner
Zhruba ve stejné době se Juliin, tehdy 31letý partner Ilja Kryukov, dozvěděl o minulosti své přítelkyně. Rozhodl se podniknout potřebné kroky. Tedy udělat vše pro to, aby našel její rodiče a znovu spojil kdysi rozdělenou rodinu. Po měsících pátrání našel rodinu Moisejenkových. Test DNA následně potvrdil, že je Julia skutečně dcerou Viktora a Ludmily. Nebyly zde žádné pochyby o mýlkách.
Čtyřiadvacetiletá žena se nakonec shledala se svou rodinou, ale nesmírné výčitky svědomí jejího otce se ani po letech nezmenšily. Juliiny vzpomínky na tuto dobu jsou stále mlhavé, ale je si jistá, že ji z vlaku unesl muž a žena. Méně si však pamatuje, jak se vlastně ocitla v Rusku. Rodiče jsou nesmírně vděční Juliinu příteli a osudu za to, že se po tolika letech zklamání a bolesti mohli se svou dceru opět shledat.
Jaký máte názor na tento dojemný příběh shledání po tolika letech?