Umírající manželku v kómatu se chystal odpojit od přístrojů. Těsně předtím zašeptala „Jsem bojovnice“ a zachránila si život

Kóma se řadí mezi dlouhodobé poruchy vědomí, kdy člověk ztrácí své základní reflexy (za příklad mohou sloužit poruchy dechu, oběhu či absence reakce zornice na osvit). Podle stupně závažnosti se rozlišuje lehčí, hlubší a nejhlubší kóma. V případě nejhlubšího kómatu člověk nereaguje na žádný vnější podnět a existuje jen malá šance na jeho celkové zotavení. Když do tohoto stavu upadla pětačtyřicetiletá Lyndee, její rodina se připravovala na nejhorší. Za zázrak, který se nakonec udál, zůstanou nadosmrti vděční.

Nečekané kóma obrátilo život rodiny vzhůru nohama

Příběh rodiny Lyndee Brown Pellettiere-Swapp je natolik výjimečný, že oslovil řadu médií po celém světě. Z rozhovoru, který rodina poskytla televizní stanici, je nicméně patrné, že se s prožitým traumatem dosud vyrovnávají. Vše začalo v den, kdy se do rodinného domu vrátil syn, Steven Pellettiere-Swapp, a místo vřelého uvítání našel svoji matku Lyndee ležet na podlaze v bezvědomí. Ačkoliv okamžitě vytočil číslo tísňové linky a začal ženě poskytovat první pomoc, přivést zpět k vědomí se mu ji nepodařilo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Po převozu do nemocnice museli lékaři konstatovat, že Lyndee je ve stavu nejhlubšího kómatu. I přes veškerou poskytnutou péči se u ženy nepodařilo obnovit základní reflexy a ona tak zůstávala ve stavu, kdy nevykazovala žádnou reakci na vnější podněty. Její rodina se však nevzdala. Každý den ji v nemocnici navštěvovala, držela ji za ruku a promlouvala k ní. Ovšem Lyndeein stav se nelepšil a po dvanácti dnech začali lékaři připravovat ženiny nejbližší na nejhorší.

Když ji chtěli odpojit od přístrojů, promluvila

Protože Lyndee nevykazovala žádné známky zlepšení, začali lékaři mluvit o možnosti, že se žena z kómatu již neprobudí. Pro její rodinu to bylo zdrcující, avšak rozhodla se doporučení lékařů neudržovat Lyndee nadále uměle při životě poslechnout. Protože byla žena registrovanou dárkyní orgánů, vybídli příbuzní lékaře, aby začali sestavovat seznam potenciálních příjemců. V den, kdy mělo dojít k odpojení od přístrojů, se však stal zázrak.

iZdroj fotografie: Unsplash

Těsně předtím, než měli lékaři Lyndee odpojit, žena zašeptala: „Jsem bojovnice“. Všichni, kdo byli v místnosti přítomní, to považují za zázrak. Lyndeein stav se postupně zlepšil natolik, že byla z nemocnice propuštěna a nyní může být doma se svojí rodinou. Když vzpomíná na pobyt v nemocnici, prozrazuje, že si vše pamatuje – rozhovory a doteky svých nejbližších i pocity bezmoci, kdy jim nemohla nijak odpovědět. Ona i celá její rodina jsou proto vděční za zázrak, který je potkal, a za to, že mohou být spolu.

Jakého zázraku jste se za svůj život stali svědkem vy?

Zdroj: PositiveOutlooks