František a Jana byli průměrně bohatí lidé. Poté ale František zdědil majetek, a tak přišel k velmi štědrému dědictví. Jana se však kvůli tomu změnila k nepoznání.
Manželka vždy chtěla jen to nejlepší, ale nemohli jsme si to dovolit. Díky dědictví se to ale změnilo a z ní je teď naprosto jiný člověk. Velmi se stydím za její chování, nechci s ní už dokonce ani chodit nikam na veřejnost.
Část majetku utratila okamžitě
Jana velmi těžce nesla to, jaký život jsme vedli. Já jsem nikdy žádný problém neměl. Máme krásný domek na okraji města. I s naším průměrným platem jsme zvládali splácet hypotéku a co pár let realizovat nějakou tu dovolenou k moři či na hory. Věděl jsem, že Jana by chtěla víc. Nevěděl jsem však, jak moc ji peníze změní. Už od začátku se chovala divně. Před lidmi si často vymýšlela a lhala o ceně našeho majetku.
Nedělalo jí problém kupovat věci v second handu a lhát jen proto, aby vypadala, že na všechno to značkové oblečení má. Po smrti prarodičů jsem já a moje sestra každý podědili pár set tisíc. Chtěl jsem peníze nechat netknuté pro naše děti. Jana už ale měla vymyšlený bazén na zahradě, saunu a hromadu dalších hloupostí, jen abychom vypadali bohatší. Když jsem vyslovil myšlenku, že bych chtěl tyto peníze nechat naším dětem, odbyla mě s tím, že to nepotřebují.
Kvůli ní přicházím o přátele
Jakmile byla zahrada hotová, Jana byla na dílo pyšná. Poté to s ní začalo být horší. Když k nám přišli přátelé, bylo její oblíbenou činností chvástání, kolik každá věc stála. Přičemž si vymýšlela výši těch částek, zatímco prováděla přátele po zahradě s bradou nahoru. Neřekl jsem jim pravdu, nechtěl jsem Janu ponížit. Nešlo si ale nevšimnout, jak se mezi sebou naši známí na sebe dívají. Bylo mi jasné, že se jim příčí, jak nechutně se před nimi vychloubá. Vrchol byl, když jim začala předhazovat, že oni nemají nic.
Uvědomoval jsem si, že se pro ně návštěvy u nás staly velmi nepříjemnými, a proto mě nepřekvapilo, když k nám přestali chodit. Měl jsem naše přátele rád, znali jsme se od učiliště a teď se nás kvůli mé ženě začali stranit. Jednoho dne jsem jí vytkl, že by si neměla tolik vymýšlet, ještě vzhledem k tomu, že nic z toho bychom neměli, nebýt dědictví. Odpověděla mi, že ji za to zavřít nemůžou, a proto je to naprosto v pořádku.
Nenechá mě rozhodovat o vlastních penězích
Když nám se sestrou zemřela maminka, zdědili jsme oba ještě více. Jana mi okamžitě začala diktovat, jak mám s čím naložit. S penězi, co jsem zdědil, jsem plány neměl. Jana ale najednou na mě byla jako sluníčko. Bylo mi to podezřelé. A taky že oprávněně. Jednoho dne za mnou přišla s tím, že chce další auto. Když jsem uviděl jeho cenu, brada mi málem spadla až na zem. Chtěla po mě auto za milion a půl.
Musím se přiznat, že nové auto jsem chtěl také, proto nebylo divem, že se v něm po ani ne měsíci už vozila. Na povýšenosti jí to bohužel pouze přidalo a pokračovala ve svém vychloubání. Přemýšlím, kde jsem udělal chybu. Už svou ženu nepoznávám.
Jak byste se na místě Františka zachovali vy?