Malý chlapec byl až do posledních chvil usměvavý, svůj boj se zákeřnou nemocní však nakonec bohužel prohrál. Při vyklízení jeho věcí pak rodiče našli něco dojemného.
Lelanda zabilo to, co miloval nejvíce. Malý hoch zbožňoval hraní si venku, tedy běhání v trávě, lezení po stromech, pouštění draka a chození na dětská hřiště. Nezáleželo na ročním období, počasí nebo ničem jiném. Vždy si chtěl jít hrát ven. Pravděpodobně jej to však stálo život. Přes malou oděrku se mu do krevního oběhu dostal parazit, který způsobil amébovou infekci mozku.
Finančně náročná léčba
Léčba byla zdlouhavá a finančně velmi náročná. Chlapcova matka projevila neskutečnou sílu a odhodlání, když se rozhodla jejich boj sdílet s okolním světem. Pravidelně informovala o synově stavu, vyšetření a dalších posunech. Zájem o jejich příběh využila také k založení sbírky, která by alespoň částečně pokryla nemocniční náklady. Nakonec prostředky zafinancovaly něco jiného.
Byly použity na řádný pohřeb. Pro oba rodiče byl celý vývoj událostí velmi těžký. Ze začátku nedokázali přijmout, že za všechno může obyčejná odřenina nebo mikro ranka. Nedokázali se smířit s tím, že jej nedokázali ochránit před nebezpečím. Oba trpěli hlavně psychicky. Do pár týdnů od oznámení diagnózy začali prakticky v nemocnici bydlet.
Obrázek srdce
Střídali se u postele syna po určitých časových úsecích. Domů si chodili jen odpočinout, najíst se a vyřídit nejdůležitější záležitosti. Nikdy je nepřestane překvapovat, jak byl jejich hoch pozitivní i v posledních dnech svého života. Musel vědět, že se blíží jeho odchod z tohoto světa, přesto zářil úsměvy a objímal všechny příchozí. Bylo to velmi dojemné.
O to více je dojalo, když našli ukrytý vzkaz. Vyklízeli nemocniční pokoj a všechny věci dávali do přenosných krabic. V jedné hromádce s jeho oblečením našli tento dopis: „Navždy budu s vámi. Díky mami a tati. Mám vás moc rád, mějte se krásně.“ Slova byla napsána barevnými fixy a nechyběl ani obrázek srdíčka. Rodiče tak budou mít už navždy památku na svého syna.