Rozhodli se adoptovat 16letého chlapce i přes to, že s tím nikdo z rodiny nesouhlasil. Ten se jim pak takto odvděčil

Z jejich okolí vnímali jenom nesouhlas a údiv nad tím, proč nemají vlastní děti. Oni se však nenechali nijak ovlinit.

Polibek manželů i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Smyslem života většiny manželských párů je počít dítě. Mít jedno nebo více vlastních dětí a svůj život zasvětit rodičovství. Vychovávat své potomky a těšit se z velké a šťastné rodiny. Objevil se však speciální pár, který chtěl děti také, avšak ne vlastní. Manželé Douglasovi chtěli od začátku svého vztahu adoptovat dítě z dětského domova a být tak jeho stabilní rodinou.

Nejprve dobrovolnictví

Pár se vůbec nesnažil o vlastní děti. Jednoduše to nebylo to, po čem by jejich srdce prahla. Chtěli jen adoptovat cizí dítě a stát se právoplatnými rodiči, které si takové děti zaslouží. Setkali se však s nepochopením svého okolí. Rodina i přátelé je od tohoto kroku odrazovali. Oni se nadále drželi svých původních plánů. Na začátku svého vztahu měli štěstí, že se jejich pohled na rodičovství shodoval.

Navzájem se respektovali a podporovali. Aby se k dětem dostali blíž, začali pracovat jako dobrovolníci v kostele. Na místě se pohybovala také mládež a děti ze sociálních zařízení. Mnozí z nich neměli nikdy šanci poznat své rodiče. Po celou tu dobu manželé čelili narážkám svého okolí, které se nedokázalo smířit s tím, že nebudou mít Douglasovi své vlastní děti.

Šestnáctiletý teenager

Žena Casey s manželem došli k zásadnímu rozhodnutí. Adoptovat dospívajícího chlapce. O tomto kroku přemýšleli skoro devět měsíců. Následně přijali doma šestnáctiletého chlapce, který měl velmi těžké dětství. Biologičtí rodiče jej opustili hned po narození. Poté prošel několika pěstounskými programy, kde s ním nebylo zacházeno zrovna ukázkově. Dali mu veškerou svou lásku.

Dítě s papírovými postavami iZdroj fotografie: Depositphotos

Po několika letech jim řekl památnou věc: „Celý svůj dosavadní život jsem čekal na to, až se ke mně bude někdo chovat tak, jako to děláte vy. Nikdy předtím jsem neměl skutečné rodiče.“ Dále adoptovali další dva chlapce v podobném věku. Dnes jsou pětičlennou rodinou. Fungují jako pokrevní příbuzní. Manželé jsou rádi, že chlapcům vytvořili šťastný a stabilní domov.

Jaký je váš postoj k adopci?

Diskuze Vstoupit do diskuze
99 lidí právě čte
Autor článku

Klára Stružová

Zobrazit další články