Odbornice na výchovu radí rodičům, co by nikdy neměli říkat svým dětem. Ani ve chvílích, kdy jim pořádně potečou nervy

Pro většinu rodičů je výchova potomka obrovskou výzvou. I když se na příchod nového člena rodiny připraví, načtou si nejrůznější odbornou literaturu a teoretické znalosti mají v malíčku, realita bývá mnohem složitější. O výchově dětí totiž panuje řada mýtů, které s realitou nemají nic společného. Nakonec nezbyde každému rodiči nic jiného než objevit a vyšlapat si vlastní cestičku. Usnadnit jim to ale mohou rady od lidí, kteří ji už absolvovali.

Děti nejsou hodné nebo zlé

Univerzální sborník pravidel, který by platil za všech okolností, prostě neexistuje. Podle britské odbornice na výchovu dětí Kirsty Ketleyové, která je sama matkou desetileté dcery Elly a šestiletého syna Lea, existuje celá řada nesmyslných mýtů, kterým ale lidé věří. Setkává se s nimi při své práci, v níž pomáhá jiným rodinám, velmi často. Souvisejí s obávaným učením dítěte chodit na nočník nebo třeba se složitým batolecím obdobím.

Základem je, aby si rodiče uvědomili, jak se obecně k dítěti mají chovat. Rozhodně by mu neměli dávat jakýmkoliv způsobem nikdy najevo, že je dobré nebo špatné, bez ohledu na to, jak se potomek zrovna chová. „Neexistují žádné zázračné děti. Všechny se chovají podle svých potřeb a stupně vývoje. Miminka jsou prostě miminka a basta. Nejsou hodná ani zlá,“ vysvětluje odbornice, která čerpá i z vlastních zkušeností.

Důležitý je také emocionální vývoj

Rady, kterými se snaží vyvrátit řadu mýtů, mohou být rodičům užitečné zejména v době, kdy se dítě dostává do batolecích let. „Může to být ošemetné období kvůli záchvatům vzteku, které obvykle začínají před druhým rokem života. Je to období, kdy se děti vyvíjejí rychlým tempem a učí se regulovat své emoce, což je dobré si uvědomit. Hodně pomůže, když budete mít realistická očekávání,“ říká Ketleyová.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nejběžnějšími problémy, se kterými se v prvních letech dítěte jeho rodiče setkávají, je používání dudlíku a učení chodit na nočník. Klíčovou roli v tom sehrává věk, ale i mentální vývoj potomka. „Děti jsou ve skutečnosti připraveny učit se chodit na nočník mezi 18 měsíci a 3 lety. To, že se u nich objevují fyzické známky, že jsou připraveny, ještě neznamená, že jsou připraveny emocionálně,“ konstatuje odbornice.

V půl roce je čas odložit dudlík

Podobné je to i s odnaučením používání dudlíku. „Dudlík může být skutečným darem z nebes, který pomáhá dítěti uklidnit se, a neměl by být vnímán jako špatná věc. Jakmile se však z miminek stanou batolata, měla by se to odnaučit, aby se podpořil rozvoj řeči a ústní hygieny,“ vysvětluje odbornice s tím, že přestat používat dudlík by dítě mělo zhruba v šesti měsících. Tragédie ale není, ani když to bude později, až na to potomek bude připravený.