„Musela jsem odejít, abych se zachránila,“ říká žena, která odešla od rodiny. Nikdo neměl tušení, že tráví poslední společné Velikonoce

Radikálně změnit život je velký krok. Málokdo najde odvahu se k němu odhodlat. Pětatřicetiletá čtenářka Lucie, která poslala svůj příběh do naší redakce, to udělala. Navzdory tomu, že má oddaného manžela a je matkou čtyř dětí. „Někdo by mohl říct, že mi v životě nic nechybí. Ale postrádám sebe samu. Už jsem zapomněla, kdo vlastně jsem,“ vysvětluje. Impulsem, který ji přiměl k rozhodnutí, že tak už nechce žít, byla zvláštní událost.

Na lásku na první pohled nevěřila

Se svým budoucím manželem Markem se seznámila, když oba ještě studovali. Potkali se na trhu, kde jako brigádník prodával nakládané okurky. Na lásku na první pohled, kterou Lucie znala z knih, ale nevěřila. Jenže do pohledného vysokého blonďáka se okamžitě zamilovala. „Bylo to jako kouzlo. Cítila jsem, že jsem se zamilovala a že on moje city opětuje stejnou intenzitou,“ vzpomíná Lucie. Bylo to na konci prázdnin. Každý den byli spolu, trávili spolu i noci.

Když začala škola, zjistili, že oba docházejí do stejné. Marek byl ve třetím ročníku, Lucie v prvním. Trávili spolu každou volnou chvíli. Chodili na procházky, jezdili na kole a také zavařovali okurky, kterým vděčili za to, že se potkali. „Byli jsme do sebe maximálně zamilovaní. Oba jsme byli na svůj věk vyspělí, mluvili jsme o stovkách věcí. Studovali jsme naše školní rozvrhy a hledali každou možnou chvilku, abychom se mohli vidět,“ říká Lucie.

Rozhodli se vzít hned po maturitě

Rok uplynul jako voda, Marek odmaturoval a šel studovat na vysokou školu. Vybral si univerzitu v jejich rodném městě, aby mohl být s Lucií. Dohodli se, že jakmile i dívka odmaturuje, vezmou se. „Plánovali jsme společný život, děti a milovali sex. Oba jsme pro sebe byli prvními partnery. Všechno jsme se učili společně. Byli jsme k sobě trpěliví a chápaví, ale také velmi vášniví a otevření novým věcem,“ vysvětluje Lucie.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Po svatbě byli oba dlouhou dobu šťastní. Idylku přerušilo až těhotenství. „Nebyl to žádný přešlap. Rozhodli jsme se, že chceme mít děti co nejdříve. Já byla čerstvě po škole a sháněla jsem práci, Marek studoval a pracoval. Rozhodli jsme se, že není na co čekat. Dnes nechápu, co se nám tehdy honilo hlavou,“ přiznává Lucie. Problémem se nestalo ani tak dítě, spíše to, že se vzdala sama sebe.

Když se narodily děti, začaly problémy

Bývala aktivní a rozvíjela se a najednou byl se vším konec. Její život se zcela podřídil rodině. A pak se jim narodily další děti, takže nezbýval čas na nic jiného než na zabezpečení chodu domácnosti a výchovu potomků. Byl to zápřah 24 hodin denně, ze kterého byla vyčerpaná. Když přišel unavený manžel z práce, stačilo málo k tomu, aby se začali hádat. Deset let se v podstatě opakoval stejný scénář.

Uvědomila si, že se potřebuje volně nadechnout. Zvláštní je, že ji z letargie vytrhl pohled na umírajícího holuba. „Srazilo ho auto. Ležel na silnici na boku a občas pohnul křídlem, nejspíš chtěl z posledních sil vzlétnout,“ vysvětluje Lucie s tím, že mu nemohla nijak pomoci, protože šlo o vysoce frekventovanou silnici. Stála jako solný sloup a dívala se, jak z malého tělíčka pomalu vyprchal život.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Sbalila si své věci a odešla

Po tvářích jí stékaly slzy. „Uvědomila jsem si, že jsem jako ten holub, že už dávno jsem přestala hýbat křídlem,“ vzpomíná Lucie. Stalo se to dva týdny před Velikonocemi. Tehdy se rozhodla, že to budou poslední svátky, které stráví s rodinou. „Bylo to zatraceně těžké rozhodnutí, ale musela jsem ho udělat, aby se zachránila. Opouštím svou rodinu, ale nevím, jestli navždy. Uvidím, co bude dál,“ dodává. Manželovi to dopředu neřekla, když vzal děti na procházku, prostě se sbalila a odešla.