Maminka se loučila se svým synem umírajícím na rakovinu. Do ucha jí pošeptal tato poslední slova

Smrt si nevybírá. Tuto krutou pravdu na vlastní kůži poznala maminka tříletého chlapečka Nolana, kterému byl diagnostikován vzácný typ rakoviny. Po usilovném boji o svůj život chlapeček bohužel prohrál. Než však odešel z tohoto světa, stačil se rozloučit se svou maminkou dojemnými slovy. V jejím objetí poté vydechl naposledy.

Vzácný a agresivní typ rakoviny

Maminka chlapce, Ruth Skulai, se rozhodla celý příběh sdílet na sociální sítě. Chtěla především varovat ostatní rodiče, jak křehká věc je zdravé tělo dětí, a dále poukázat na to, že její Nolan byl neskutečný bojovník, který se s rakovinou pral, jak jen mohl. Jeho onemocnění přitom začalo naprosto nevinně. Nolan si jednoho dne začal stěžovat na ucpaný nos a jeho rodiče si mysleli, že se jedná o nachlazení. Postupem času mu ale začalo dělat problémy i dýchání a žádné léky nezabíraly.

iZdroj fotografie: Pixabay

O dva měsíce později lékaři zjistili, že v jeho nose se nachází rozsáhlý nádor. Jednalo se o rabdomyosarkom – vysoce vzácný zhoubný nádor kosterní svaloviny, který se vyskytuje především v dětském věku. Je velice agresivní a brzy metastazuje. To se bohužel stalo i v případě Nolana. Po několika chemoterapiích bylo zjištěno, že rakovina se šíří po celém těle. V tu chvíli byla šance na přežití okolo 20 %.

Nolan již neměl sílu bojovat

Ruth se snažila být s chlapcem co nejvíce doma a prakticky se od něj nehnula ani na krok. Kvůli Nolanovým pozdějším potížím s příjímáním potravy trávila rodina také dlouhý čas v nemocnici. Během jejich posledního rozhovoru v nemocnici, který Ruth sdílela, pochopila, jak je Nolan již vyčerpaný a nechce dál bojovat:

„Už nemusíš bojovat,“ řekla Ruth. „Nemusím?“ Ale já bojuji za tebe, mami,“ odpověděl Nolan. Ruth: „Celý ten čas jsi bojoval pro mě?“ Nolan: „Ano!“ Ruth: „Nolane, co si myslíš, jaká je moje práce, práce tvé mámy?“ Nolan: „Chránit mě!“ Ruth: „Ano, zlato… ale tady to už nedokážu. Jediné místo, kde tě můžu ochránit, je v nebi.“ Nolan: „Vím, maminko, řekl mi to Bůh, půjdu do nebe a budu si tam hrát, dokud nepřijdeš. Dostaneš se tam také?“ Ruth: „Jasně. Samozřejmě, že se tam setkáme.“ Nolan: „Děkuji, mami! Půjdu tam a budu si hrát s dědečkem a babičkou, dokud nepřijdeš!“

iZdroj fotografie: Piqsels

Stihl se rozloučit s maminkou

Ruth poté vzala chlapce domů, protože tušila, že se blíží konec jeho života a chtěla, aby Nolan strávil poslední dny ve svém domově. Jejich poslední večer popisuje takto: „Asi v devět večer jsme leželi v posteli a koukali televizi. Zeptala jsem se Nolana, jestli se můžu jít osprchovat, což znamenalo, že ho opustím na pár minut. Odpověděl: „Hmmm, dobře mami. Já si k tobě lehnu, otočím se, abych tě neviděl, ale budu tě cítit.“ Malý Nolan si skutečně lehl na podlahu do koupelny a čekal na svou maminku, až se k němu vrátí.

Ruth poté pokračuje: „Po sprše jsem ho zvedla, skočila s ním do postele, přičemž jsem mu položila pravou ruku na pravou stranu obličeje. Potom se stalo něco, na co nikdy nezapomenu. Můj andílek se nadechl, otevřel oči a řekl: „Miluji tě, mami.“ V tu noc, ve 23:54 hodin, usnul a odešel do nebe, když jsem mu zpívala, jsi můj paprsek slunce.“