Dějištěm zrození romantické lásky jako z filmového plátna se mohou stát i nevlídná nemocniční zákoutí, kde byste se nechtěli nikdy ocitnout za žádnou cenu.
Lidé v životě musí čelit různým výzvám. Jednou z nejtěžších je překonat vážnou nemoc. Své o tom ví čtenářka DámskéhoDeníku šestadvacetiletá Kateřina B. z Prahy. Když jí lékaři oznámili krutou diagnózu, myslela si, že její život skončil. „Měla jsem pocit, že najednou nikam nepařím, že jsem na všechno zůstala sama. Nikdy by mě nenapadalo, že z mojí strašné nemoci může vzejít i něco dobrého,“ napsala nám do redakce.
Mladík také absolvoval drastickou léčbu
V děsivé realitě se paní Kateřina ocitla před třemi roky. Tehdy u ní lékaři objevili nádor v prsu. „Měla jsem strach, ale doufala jsem, že všechno dobře dopadne. Ale pak se věci začaly komplikovat. Nakonec jsem podstoupila 16 chemoterapií, operaci, při níž jí byly odstraněny oba prsy, vaječníky a vejcovody, následovalo 25 ozařování, osm cyklů chemoterapie a rok nové léčby,“ svěřila se čtenářka. Nemocnice se stala na dlouhou dobu jejím druhým domovem.
Ani ve snu by mladou učitelku nenapadlo, že by tam mohla najít svoji životní lásku. „Po vysoké jsem začala učit a na navazování známostí nebyl čas. Pak udeřila nemoc. I když mi rodiče a sestra pomáhali, cítila jsem se strašně sama a opuštěná,“ uvedla paní Kateřina. Na nehostinných nemocničních chodbách se potkávala s mladíkem, který rovněž musel absolvovat drastickou léčbu. Pokukovali po sobě a brzy se dali do řeči.
Nemocniční chodby rozzářila láska
Společné trápení je neuvěřitelně sblížilo. Zjistili, že prožívají stejně hrůzostrašné pocity, které nikdo, kdo něco podobného nezažil, nepochopí. „Znali jsme se pár týdnů a já jsem zjistila, že je mým nejbližším člověkem. Byl tak milý, vtipný, chytrý a ohleduplný. Chápali jsme se navzájem. Prostě jsme se do sebe zamilovali,“ vypráví paní Kateřina. Její láska chodila na ozařování, protože bojovala se zhoubným nádorovým onemocněním mízních uzlin.
Najednou ani jeden z mladých lidí na svou nemoc nebyl sám. Spojovala je láska, porozumění a přátelství. „Oba jsme prožívali ty nejtěžší chvíle života. A myslím, že nás ty zážitky opravdu velmi pevně spojily. Jsem vděčná, že ho mám. Konečně se smějeme a užíváme si naplno každý den, který máme,“ sdělila paní Kateřina. Jediným černým mrakem, který se nad zamilovaným párem stále vznáší, je, že se objeví recidiva. „Překonáme to. Víme, že se máme, a tím jsme silnější,“ odhodlaně dodala v závěru dopisu čtenářka.