Její matka ji opustila, protože se narodila bez rukou. Bůh pro ni ale udělal něco neuvěřitelného

Když se do rodiny narodí miminko, je to obrovské štěstí a požehnání. Bohužel ne všechny děti přicházejí na svět zdravé. Některé mají mentální nebo fyzické postižení, a pro mnoho rodičů je toto zjištění velkým problémem. Velká část z nich strach z neznáma a náročné péče překoná, avšak jsou mezi nimi i tací, kteří se s tím, že mají postižené dítě, nemohou vyrovnat, a tak jej raději opustí. To je také případ malé dívky z Guatemaly.

Otce nikdy nepoznala, matka ji opustila po třech letech

Nyní jedenáctiletá Cleidy z Guatemaly zažila za své dosavadní bytí více traumat a bolesti, než většina starších lidí za celý svůj život. Narodila se do neúplné rodiny, jelikož její otec matku opustil hned, jakmile se dozvěděl, že čeká dítě. Nebyl vyspělý natolik, aby přijal zodpovědnost a postaral se o svou budoucí rodinu. Claidy jej tak nikdy nepoznala, nemá o něm ani žádné informace.

Jelikož se Claidy narodila bez rukou, její matka se s touto skutečností nedokázala smířit. Proto svou dceru v jejích třech letech opustila. Velmi se za své postižené dítě styděla a nechtěla žít v hanbě, proto odešla. Ve většině chudých guatemalských komunit jsou takové děti považovány za méněcenné a bez naděje na budoucnost. Dívenka tak zůstala v péči své babičky. Té s výchovou velmi pomáhal učitel z křesťanské organizace a oba v holčičce viděli velký potenciál.

Snaží se být pro ostatní inspirací

Jak sama Cleidy napsala, Bůh jí pomohl rozvíjet dovednosti. Naučila se, že by si měla dávat pozor na ty, kteří se k ní chovají neuctivě. Má spoustu přátel, s nimiž má dobrý vztah. Respektují ji takovou, jaká je, a chovají se k ní s láskou. Naučila se, že v životě neexistují žádné limity. Může dělat, co jen chce, protože jí v tom podporuje sám Bůh. Jen nesmí rezignovat na své schopnosti, musí si věřit a vytrvat den za dnem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Cleidy svým přístupem a zdravým sebevědomím inspiruje spoustu lidí. Díky ní nyní mnoho členů její komunity přemýšlí o dětech s tělesným postižením jinak. Rozhodně by se na ně nemělo pohlížet jako na hanbu a zátěž bez budoucnosti. Přestože jsou zdroje pro děti se speciálními potřebami ve školství a zdravotnictví nedostatečné, Cleidy doufá, že pro ně může být jakýmsi povzbuzením.

„Chci podpořit děti, které mají podobné potřeby jako já, a povzbudit je, aby se necítily tak samy. I když jsou jako já, bez rodičů, Bůh bude vždy po jejich boku,“ říká Cleidy. Za své úspěchy a nadání, které má především ve stříhání vlasů a psaní, vděčí Bohu. Její víra v něj je opravdu silná a on jí to oplácí.