Lékaři mu dávali jen měsíc života, v mozku měl stovky nádorů. Svůj čas před smrtí využil k pomoci ostatním

Děti, které vyrůstají v nepříjemném prostředí, si mohou nést následky i do budoucna. Některé z nich se z toho však poučí a snaží se dělat vše pro to, aby nikdo jiný nezažil to, co ony. Ať už se jedná o týrání, zanedbávání péče, šikanu či nemoc. Pro rodiče je nejhorší vidět své dítě trpět, nedej bože zemřít. Ač se to nezdá, v těch malý stvořeních je tolik síly, že mnohdy překvapí všechny kolem. I to je případ chlapce, kterému lékaři diagnostikovali nevyléčitelnou nemoc.

Těžký start do života se na něm podepsal

Eric Erdman měl velmi těžký start do života. Narodil se již ve 25. týdnu těhotenství, a tak hned od začátku musel bojovat o přežití. Díky lékařům a své síle naštěstí vše zvládl, ale zanechalo to na něm následky. V dětství byl často nemocný a jeho zdravotní problémy mu dospívání příliš neusnadnily. Časem se mu začaly ostatní děti posmívat, až jejich chování později přerostlo v šikanu, kterou by nemělo zažívat žádné dítě. Rodiče se o něj také příliš nestarali, často byli pryč, takže Eric zůstával doma sám bez dozoru dospělého člověka.

Když si v dospívání stále stěžoval na bolesti hlavy, matka ho vzala k lékaři. Po důkladných vyšetřeních jim lékaři oznámili zdrcující zprávu. V Ericově šestnácti letech mu doktoři diagnostikovali rakovinu mozku. Kvůli tomuto onemocnění musel podstoupit několik operací a chemoterapie. Po čase se však dozvěděl, že pro něj lékaři už nemohou udělat nic víc, aby mu pomohli. Ve svých devatenácti letech měl Eric na mozku několik nádorů a zbýval mu pouhý měsíc života.

Rozhodl se pomáhat ostatním

Protože nechtěl zbývající čas jen truchlit nad tím, jakou má smůlu, rozhodl se, že chce pomoci ostatním. Založil několik charitativních organizací, především proto, že sám v životě zažil velkou spoustu špatných věcí. Chtěl se tedy takto postarat i o ostatní děti, kteří si něčím podobným prochází. Díky těmto organizacím se podařilo postavit dvě tělocvičny, protože právě tělocvična byla Ericovým oblíbeným místem, kde se cítil v bezpečí a přicházel zde na jiné myšlenky.

Později Ericova teta sdílela na sociálních sítích smutnou zprávu, ve které stálo, že předchozí den její synovec Eric zemřel. Zmínila se o tom, že s rakovinou mozku bojoval celé čtyři roky. Přesto měl sílu k tomu, aby naučil ostatní, jak být statečný a jak se pobít se životem tak, jak to nejlépe umí. Navíc se rozhodl darovat po své smrti svůj mozek na výzkum. Díky tomu tak může být zachráněno mnoho dětských životů před tímto zákeřným onemocněním.