V současnosti je církev mnohem menší než za dob své největší slávy. Avšak skandály, které se v ní dějí, plní stránky světových médií neustále.
Skandály proběhnuvší v církvi se málokdy dostanou mimo „posvátnou půdu“. Avšak když se tak stane, veřejnost jen trne nad tím, jaká zvěrstva jsou „svatí muži“ schopni vykonávat. I přes jasné stanovisko široké veřejnosti jen málokdy dojde k potrestání. Vatikán je totiž přesvědčen, že „církevní záležitosti“ by neměly být předmětem světské spravedlnosti. V tomto duchu i jedná a mnoho ze skandálů nechá potichu vřít pod pokličkou, dokud nevychladnou.
Když v církvi ruka ruku myje
Celým světem otřásají případy zneužívání dětí a mladistvých církevními představiteli. V současné době se v českém mediálním prostředí diskutuje případ faráře Pavla Krejčího, který po několik let sexuálně zneužíval Jiřinu Kočí. Ta je vůbec první obětí sexuálního násilí v církevním prostředí, která o svém traumatu veřejně mluví a snaží se na problematiku aktivně upozornit. Vzhledem k promlčení případu však Krejčímu žádný světský trest nehrozí.
Farář byl pouze odvolán z farnosti v Moravských Budějovicích. Následně však sám požádal o tzv. laicizaci, což znamená propuštění duchovního z duchovní služby. V sousedním Polsku je nicméně propíraných kauz mnohem více. Asi nejmohutnější bylo odhalení kardinála Henryka Gulbinowicze, jenž kryl pedofilní kněží. Pokyn k vyšetřování jeho počínání musel přijít až z Vatikánu od papeže Františka.
Dlouhodobý problém zneužívání církevní moci
Právě současný papež se snaží problematiku opatrně rozkrýt a zneužívání učinit přítrž. Vše ale nejde tak hladce – zneužívání dětí má v církvi „dlouhou tradici“. Kupříkladu bývalému papeži Janu Pavlu II. by mělo být dle části církevní obce a věřících zrušeno svatořečení, protože o problematice sexuálního zneužívání a jeho krytí musel vědět. Samotné zneužívání je pak především problémem zneužití moci, kdy církevní představitelé využívají svého postavení.
Dá se předpokládat, že i právě kvůli rezonujícím kauzám se zvýšil počet žadatelů, kteří si přejí církev opustit. Jen v Kolíně nad Rýnem (Německo) se počet žadatelů zvýšil měsíčně o polovinu. Další zemí, kde lidé masově opouštějí církev, je Itálie – zde se za ateisty považuje dnes již třetina obyvatel. Stejný problém řeší Španělsko, Irsko a obávat by se měla začít i polská církev. U našich sousedů sice věřící hromadně neodcházejí, avšak mladí Poláci by nemuseli chtít rozšířit církevní řady.