Žena si roky myslela, že je špatná máma, protože se dcera vyhýbala jejím dotykům. Pak zjistila, že je vše daleko složitější

Tina Trasterová a její manžel nemohli mít vlastní děti. Rozhodli se proto adoptovat malou Julii, která strávila dětství v sirotčinci na ruské Sibiři. Čekali, že je malá dcera bude zahrnovat láskou, jejich dítě ale neprojevovalo téměř žádné emoce. Nejprve byli v šoku a mysleli si, že jsou špatní rodiče. Později ale zjistili, co může za její přístup k nim.

Julie se na ni odmítala podívat

Ačkoliv Tina i její muž si Julii okamžitě zamilovali, ona je téměř ignorovala. Odmítala se jim podívat do očí a ke všemu byla apatická. Tina o tomto těžkém období psala i na svůj blog. „Nějakou dobu, jsem se propadala hlouběji a hlouběji do deprese v domnění, že jsem udělala hroznou chybu. Možná jsem nebyla stvořená pro to, abych byla matkou?“ Juliino chování s věkem zůstávalo stejné, nebo se dokonce mírně zhoršovalo. Rodiče z toho byli velmi nešťastní.

Její chování bylo až strašidelné

Tina se na blogu svěřila i s tím, že malá Julie odmítala spát. Julie dokázala hodiny sedět s otevřenýma očima v postýlce a nechtěla usnout. Když holčička nastoupila do školky, byla tam vždy sama. Tina si při vyzvedávání své dcery všimla, že se občas schovává pod lavici, jako by se něčeho bála. Tinu začínalo chování Julie vyčerpávat, a rozhodla se proto zajít s ní k dětskému lékaři. Ten konečně přišel na příčiny neobvyklého chování malé dívky.

Vysvětlení všechny překvapilo

Lékař Julii diagnostikoval takzvanou poruchu reaktivního připoutání. Ta vzniká u dětí, které nastoupí do pěstounské péče už ve velmi nízkém věku. Julie si proto nebyla schopna vytvořit citové pouto ke svým adoptivním rodičům. Měla trauma z toho, jak ji zanedbávala původní rodina. Tina se odmítla dcerky vzdát. Rozhodla se, že bude pracovat na tom, aby Julii zbavila nejistoty a její stav se zlepšoval. Nyní Julie začala hrát na housle a pomalu se sbližuje se svým okolím.

iZdroj fotografie: Freepik

Někteří rodiče se dítě rozhodnou vrátit

Juliin příběh má šťastný konec, ale je mnoho případů, kdy se adoptivní rodiče rozhodli svého potomka vrátit. Nebyli dostatečně připraveni na fakt, že ne každé dítě je okamžitě zahrne láskou a citovými projevy. Trasterovi nakonec dokázali Julii pomoci, ale bylo to velmi vyčerpávající. Jejich příběh je ale důkazem toho, že vytrvalost je důležitá a rodiče by to se svými adoptivními dětmi neměli ihned vzdávat.

Jaké máte vztahy se svou rodinou?

Zdroj: TheSun