Na vztahu mezi sourozenci se podílíte i vy jako rodiče. Přečtěte si, čeho byste se měli vyvarovat, abyste jejich vztah nepoškodili.
Ačkoli je pro mnohé intuitivní, je výchova dětí velmi zodpovědný a složitý úkol. Zejména v prvních rocích života dítěte záleží pouze na rodičích, jak širokou základnu – ať již intelektuální nebo citovou – svým potomkům pomohou vytvořit. V dalších letech se rodiče stále značnou měrou podílejí na profilaci dítěte, ačkoliv do jejich výchovy vstupují i externí vlivy (školka, kamarádi, širší rodina, apod.) Dejte si proto pozor, jak se svými dětmi jednáte – můžete totiž narušit vztah, který mezi sebou sourozenci mají.
Starší dítě je pořád dítě, nezapomínejte na to
Možná jste někdy jako rodiče unavení, zavalení prací nebo prostě jen bez nálady. V takovýchto situacích pak mnoho rodičů používá věty typu „Lucinko, postarej se o brášku, jsi přeci starší“, „Adélko, dej Marušce tu panenku a hraj si s něčím jiným. Jsi už velká, můžeš si přeci vzít nějakou jinou hračku“ nebo „Martine, Davídka musíš mít rád, vždyť jste bráškové“. V každém z těchto tří různých případů ale neadekvátně zatěžujete jednoho ze sourozenců.
Většinou je „bité“ právě starší dítě, na které je vyvíjen větší tlak. V prvním případě na ně přenášíte vlastní zodpovědnost – péče o děti je starostí rodiče, nikoliv staršího sourozence. V druhém případě nutíte dítě ustupovat kvůli rozmaru mladšího sourozence – budete-li takovou politiku uplatňovat dlouhodobě, můžete starší dítě trvale poznamenat úzkostmi, neustálým soupeřením a neschopností navázat zdravé přátelské vztahy.
Nutit starší dítě aby mělo rádo svého mladšího sourozence, ačkoliv předpokládáte, že se rádi mít musí, je ale jiná káva. Každý člověk je osobnost a i vy, i vaše dítě/děti, se musí s novým přírůstkem do rodiny seznámit a sžít vlastním tempem. Násilím si ještě nikdy nikdo upřímnou lásku a náklonnost nevynutil. Proto vždy, když jste zavalení prací, nemáte na nic čas, jste unavení či bez nálady, zastavte se a vydechněte. Čas od času si udělejte čas jen pro sebe. Ve tom zbylém tu buďte pro všechny své děti.
Každé dítě má jiné vlohy, vyhněte se srovnávání
Srovnávání sourozenců (mezi sebou i s jejich přáteli, příbuznými) je vždy špatně. Dítě si není z tohoto porovnání schopné vzít poučení, které mu chcete dát. Místo toho slyší, že ho máte kvůli drobné chybě (např. neuklidilo si po sobě talíř) méně rádi. Vyvarovat byste se měli i otevřenému vyvolávání soutěživosti mezi sourozenci. Často totiž mezi nimi vede jen ke svárům a zbytečným konfliktům. Děti mají rovněž pocit, že dobrými výsledky si „vysoutěží“ i vaši pozornost, potažmo pochvalu.
Na základě výše uvedených rodičovských prohřešků byste mohli nabýt dojmu, že je lepší dětem říkat věty typu „Jste pro mě jako jeden, mám vás rád pro stejné věci“. Toto je bohužel také špatně. Určitě by vaše děti měly mít pocit, že je máte rádi stejnou měrou, avšak každé z nich má jiné vlohy a předpoklady, proto byste je měli chválit je za to, v čem vynikají. Ovšem vyvarujte se zmiňovanému srovnávání.
Posledním, avšak důležitým bodem je rada týkající se emocí a toho, jak je vaše dítě/děti prožívají. Pokud vaše dítě prožívá nějaké silné emoce, nesnažte se je zastavit či násilně utlumit. Věty stylu „Přestaň už brečet“, „Jestli se budeš vztekat, dostaneš na zadek“, apod. používá stále velká část rodičů. Bohužel špatně. Ruku na srdce, i vy sami čas od času potřebujete své emoce uvolnit. Místo nadávek a výhružek svým dětem ukažte, jak jejich emoce zvládnout – pomozte jim.