Život vám může dát spoustu překážek a někdy se dostanete do situace, kdy budete zklamaní. Je ovšem vždy nutné si zachovat chladnou hlavu.
Jejich rodina patřila mezi ty, které každý z okolí obdivoval. Mluvilo se o nich jako o vzoru dokonalosti a není se čemu divit. Žena byla dlouhovlasá blondýna s dokonalou postavou a sympatickým vyjadřováním, muž byl pohledný a vážený kapitán lodi. Zní to skoro jako popis páru z pohádky, jediné, co zde ovšem trochu narušovalo dokonalost byly kapitánovy dlouhé cesty na moři.
Nikdo o nich nemohl říct křivého slova
Jejich rodina byla zvláštní i v tom, že nikdy nikomu nedali sebemenší možnost o nich něco špatného říct, až tak dokonale působili. Byli neustále spolu, chodili ruku v ruce, usmívali se, povídali si a na první pohled z nich čišela láska a porozumění. Každý na ně koukal jako na vysněný pár a jak roky plynuly, tak se stávali čím dál tím víc nerozlučnými. Muž poté ovšem dostal pocit, se kterým se do té doby nepotkal.
Začal mít o své ženě pochybnosti
Dostavila se k němu žárlivost. Byl velmi silnou osobností a snažil se své negativní pocity nedávat najevo. Pravdou ale bylo, že kdykoliv se jeho žena usmála na cizího muže, prožíval silné duchovní bouře. Manželka si nikdy jeho pochybností nevšimla a už vůbec by ji nenapadlo, že by na někoho mohl žárlit. Až do jednoho osudného dne.
Znovu nadešla situace, kdy měl odplout na deset dní na moře. Kapitán tedy nastoupil na loď, políbil svou ženu, pak i svého malého spícího syna a slíbil, že za krátkou dobu bude živý a zdravý zpátky. Nakonec ovšem došlo k menší technické chybě a z deseti dnů se stalo jen sedm. Jelikož k tomu došlo v noci, rozhodl se, že svou ženu nebude zbytečně budit.
Neplánovaně se vrátil k ženě domů
Ta informace jej potěšila, znamenalo to, že se se svou ženou shledá o celé tři dny dříve. Jakmile dorazil, nechtěl spící rodinu zbytečně budit a opatrně otevřel dveře. Pak se ovšem naplnily jeho nejhrůznější představy, zaslechl totiž z jiné místnosti, že jeho žena rozhodně ještě nespí. Vytočen do běla se rozběhl a jelikož neměl žádnou zbraň, popadl to první, co okolo sebe uviděl, což byla vidlička.
Jeho první myšlenka byla zabít toho muže, který dovolil dotýkat se jeho milované. Vedle krásné blondýnky se na posteli rozvalovala cizí osoba, neváhal tedy a silou jej bodl do nohy. Zběsile vyběhl z místnosti s myšlenkou, že do toho domu se už nikdy nevrátí. V tom ovšem potkal v obýváku svou ženu v županu. „Ahoj miláčku, to je ale překvapení, pustili tě domů dřív?“ s úsměvem se zeptala. „Kdo je v ložnici?“ zeptal se vyděšeným hlasem.
„Tvůj bratr s manželkou, potřebovali si něco urgentně vyřídit ve městě a nechtělo se jim jezdit tak pozdě domů. Nechala jsem je u nás, snad ti to nevadí?“ V tu chvíli oba zaregistrovali křik a nadávky, které se z místnosti linuly. V tom momentu kapitán málem omdlel, ještě nikdy se za sebe tolik nestyděl. Jeho bratr byl naštěstí v pořádku, lékaři mu vidličku vytáhli a ránu rychle zašili. Ale šrámy na duši, které si kapitán svým chováním způsobil, se jen tak lehce zahojit nedokázaly.