Život píše příběhy, které by člověk nevymyslel. Jistá starší žena se o tom přesvědčila na vlastní kůži. Jednoho dne jí přede dveřmi totiž přistál vzkaz ze záhrobí.
I když z něho trochu mrazí v zádech, je to jeden z nejromantičtějších příběhů, o němž jste dosud slyšeli. Po téměř padesáti letech společného života odešel na věčnost starý muž, jenž podlehl nerovnému boji s rakovinou. Jeho manželka byla odchodem své drahé polovičky zdrcená. O to podivnější pro ni bylo překvapení, které ji čekalo v následující Den svatého Valentýna.
Láska až do smrti
Stará žena byla vdaná za svého manžela dlouhých čtyřicet šest let. Během té doby spolu zažili spoustu radostných i méně šťastných okamžiků, nadějí i zklamání. Přes to všechno se nepřestali milovat a manžel své vyvolené životní partnerce nikdy nezapomněl na Den svatého Valentýna koupit kytici rudých růží, kterou vždy dostala s romantickým vzkazem na lístku.
„Moje láska je věčná,“ stálo pokaždé ve vzkazu na kytici. Tyto drobné dárky žena milovala, a i když by byla bývala šťastná i bez nich, pokaždé ji z dárků zamilovaně šimralo u srdce. Všechno dobré ale jednoho dne musí skončit.
První velká rána přišla v den, kdy s manželem vyslechli lékaře, který jim oznámil, že muž trpí rakovinou. Za nějaký čas pak jednoho červnového dne boj se zákeřnou nemocí prohrál a odešel do země mrtvých. Pro ženu to byl obrovský šok a dlouho se ze smrti svého manžela vzpamatovávala. Co se ale mělo odehrát o osm měsíců později, by ji ani ve snu nenapadlo.
Vzkaz z jiného světa
Téměř rok se žena vzpamatovávala z úmrtí svého drahého manžela. Nikdy se s jeho odchodem úplně nesmířila. Pak ale přišel den sv. Valentýna. Náhle u dveří domu, kde žena, teď už sama, bydlela, zazvonil zvonek. Jakmile přišla otevřít, zjistila, že na zápraží stojí pošťák s velikou kyticí rudých růží. Ženě se podlomila kolena. Převzala květiny od pošťáka a nevěděla, co si počít. Byla to stejná kytice, kterou jí každoročně dával manžel.
Ženě se zamžilo před očima. Na obálce se vzkazem zahlédla logo květinářství s telefonním číslem. Zkusila tam zavolat s tím, že se nejspíš stala nějaká chyba. „Ne, madam, to není chyba. Váš manžel si u nás předplatil doručení růží na vaši adresu deset let dopředu. Bál se, aby na ně některý rok nezapomněl,“ řekl pracovník květinářství. Rozechvěle se obrátila ke kytici a třesoucími se prsty otevřela obálku se vzkazem, na němž se skvěla jediná věta: „Moje láska k tobě je věčná.“
Jak byste reagovali na takový vzkaz ze záhrobí?