Petr Pan je poměrně známá postava z knihy z roku 1911, která na rozdíl od ostatních nevyrostla. Z toho důvodu se toto označení vžilo pro konkrétní vzorec chování.
Už v roce 1983 označil doktor Dan Kiley vzorec chování jako Syndrom Petra Pana. Jde o to, že někteří muži se chovají tak, jako by byli stále dětmi a nikdy nevyrostli. Nejde však o uznaný stav duševního zdraví. Přesto se odborníci shodují, že vzorec chování s tímto syndromem může být dopad na vztahy v životě a pochopitelně také na kvalitu života. Tito lidé se totiž často chovají jako děti.
Jak se syndrom projevuje
Možná jste si někdy řekli, že v určitý okamžik nemůžete být dospělí. Bohužel lidé se syndromem Petra Pana mají tendenci žít takto každý den svého života. Stále se prostě cítí dětmi a chovají se podle této filozofie. Odmítají zodpovědnost. Pro syndrom Petra Pana neexistují oficiální příznaky, protože oficiálně nejde o žádnou diagnózu. Často se však tento syndrom projevuje v práci a ve vztazích. Zejména ve vztazích je syndrom samozřejmě viditelný.
Člověk, který jim trpí, má rozdílné ambice a očekávání, a hlavně také nižší schopnost přijímat závazky. Lidé s tímto syndromem mohou mít často plný dřez nádobí, mohou se vyhýbat praní prádla do té doby, dokud budou mít co nosit. Jejich partner tak často pomáhá s domácími pracemi, aby byl byt alespoň trochu obyvatelný. Bohužel tito lidé také zanedbávají péči o děti, často žijí pro dnešek a nerozumně utrácí peníze. Následně se také vyhýbají řešení problémů a jsou často emocionálně nedostupní a nechtějí o pocitech mluvit.
Často bojují s kariérními cíli
Tito to mají složité nejen ve vztazích, ale také v práci. Tito lidé mohou často ztrácet zaměstnání, protože mívají často zpoždění nebo do práce vůbec nedorazí, navíc vynakládají nedostatek úsilí. Při hledání zaměstnání nejsou příliš aktivní a často pak také zaměstnání opustí, když se nudí. Často také přecházejí z jednoho oboru do druhého, aniž by se příliš vzdělávali v nějaké konkrétní oblasti. Zkrátka je nic příliš nebaví. Často mají tito lidé také nereálné cíle a sny. Chtějí se stát například profesionálním sportovcem. Hlavně, aby nemuseli pracovat.
Lidé se syndromem Petra Pana se mohou zdát bezmocní. Často jde o nespolehlivé jedince s emočními výbuchy ve stresových situacích. Mají sklon vymlouvat se a obviňovat ostatní, když se nedaří. O svůj osobní růst většinou nemají zájem. Naopak často tito lidé očekávají, že o ně bude postaráno. Navíc mají strach z negativního hodnocení. Mnoho z nich se uchýlí k užívání návykových látek, protože chtějí uniknout zodpovědnosti. Jde o osoby, které mají touhu ponechat si otevřené možnosti. Syndrom Petra pana je častější u mužů, týkat se může i žen.
Jaký máte postoj k lidem s podobným vzorcem chování?