Obecné chápání vztahu mezi dvěma osobami je stále spíše konzervativního rázu. Každý má hranice únosnosti, které je schopen tolerovat, nastavené jinak. Znamená to tedy, že si pod slovem nevěra každý představí něco jiného?
Co když je pozdě?
Stalo se, že jste se zakoukali do pohledného kolegy a on vaše city opětuje? Snažíte se, aby se z platonického vztahu nestalo něco víc? Co když je ale i tohle nevěra? To je pro každého jedince individuální, nastavení těchto hranic byste však měli svému protějšku komunikovat již v začátcích vztahu, abyste nebyli vy nebo on nemile překvapeni. Jednomu nevadí flirtování, pro někoho není problém líbání a jsou i tací, kteří jsou schopni tolerovat dokonce sex, pokud v něm nejsou zapojeny city. Pro každého je tedy nevěra něco jiného a ve vztahu by měli být s těmito nastavenými pravidly obeznámeny obě strany.
Odborník to nevidí jinak
Podle pařížského sociologa Francoise de Singly je emoční nevěra mnohem horší než ta fyzická. „Nevěra, která se týká jen fyzična, obvykle nemívá tak zdrcující dopady jako zamilování se do jiné osoby. V této nejisté době je důvěra pilířem vztahu, a pokud je nalomena láskou ke třetí osobě, většinou již není návratu zpět. Každý cítí potřebu být milován a respektován a emoční nevěra je projevem absolutní neúcty a dehonestace.“
Podvedenou osobu může toto citové trauma poznamenat na celý život v tom smyslu, že pro ni bude těžké důvěřovat jiným lidem, nebo dokonce nedokáže navázat nový funkční vztah. Následkem bývá velmi nízké sebevědomí a žárlivost, která se stává chorobnou. Po takovémto zklamání je nejlepší řešení navštívit psychologa, který pomůže najít ztracené sebevědomí a nedovolí, aby tento problém přerostl v deprese a úzkosti. Buďme proto ve vztazích upřímní a nastavme si pravidla tak, aby vyhovovala oběma stranám a nedocházelo k těmto mnohdy zbytečným křivdám.