Rozvody jsou v dnešní době poměrně běžnou věcí. Málokdo si ale uvědomuje, jak těžko vše snášejí především děti. Mnozí rodiče je dokonce berou jako rukojmí.
Rozvodem dnes v Česku končí zhruba každé druhé manželství. Konec vztahu není nikdy příjemný, o to víc pokud jsou v něm i děti. Jak celou situaci křehké a čisté dětské duši vysvětlit a jak jí neublížit? Partneři by neměli zapomínat, že jejich konání může dětskou psychiku poznamenat na celý život. Pomoc odborníků proto není od věci. Rozvod sice ukončí manželství, rodinu ale nevymaže.
I děti mají právo na svůj názor
Svět internetu obletěl dopis dítěte adresovaný jeho rozvádějícím se rodičům, který rozpoutal diskuzi nad tímto důležitým tématem. Jak rozvod s psychikou dětí zamává? Potomek svým rodičům v dopise připomíná, že…
- nemají zapomínat, že je dítětem jich obou
- i když žije jen s jedním z nich, potřebuje oba své rodiče
- miluje oba stejně
- nechce, aby se před ním rodiče hádali
Rodiče mají tendenci se při rozvodu o děti přetahovat, ale právě to jejich ratolesti může trápit nejvíc. Děti chtějí sdílet všechny důležité okamžiky svého života s oběma ze svých rodičů. Pocit, že druhý rodič o něco přichází a dítě se s ním nemůže podělit o svou radost nebo důležité životní momenty netrápí jen rodiče, ale i samotného potomka. Je fér stavět děti před volbu „buď maminka, nebo tatínek“?
Nežijme životy našich rodičů
Rozvod není psychicky náročný jen pro rozcházející se pár, ale i pro děti, které se kvůli němu octnou v centru bojů, nedorozumění a naschválů. Děti mají často tendenci snažit se za každou cenu zavděčit oběma rodičům, aby některý z nich neměl pocit, že něco zameškal. Vánoce nebo narozeniny tak rázem dostávají hořkou pachuť nepříjemných vztahů v rodině.
Děti se často snaží rodičům pomoct, vynahradit jim absenci kompletní rodiny. Důležitým životním krokem, který ale musí každý jedinec překonat a zvládnout, aby byl sám šťastný, je odpoutat se od lpění na dělání rodičů šťastnými. Čím dříve to dítě pochopí, tím více energie může věnovat samo sobě.
Úkolem rodičů má být vychovat samostatného a soběstačného jedince. To se jim však nepodaří, nebudou-li na těchto vlastnostech nejprve pracovat sami u sebe. Stanou-li se z nás rodiče, naším úkolem je naslouchat, být empatický a nepřenášet důsledky vlastních přešlapů na své děti. Nezapomínejme vnímat jejich pocity a to, co se jim honí v hlavě. Dopřejme dětem vlastní život.
Obsah dojemného dopisu
Drahá matka a otče, Nikdy nezapomínej, že jsem dítě obou z vás. Protože žiji jen s jedním z vás, pamatujte, že vás potřebuji oba současně. Pamatujte, miluji vás oba stejně. Proto prosím nekritizujte a nehádejte se navzájem přede mnou. Vždycky mě hodně bolí, když jeden nadává druhému. Pamatujte, že pokud jsem s jedním z vás, musím zůstat v kontaktu s druhým. Nelitujte toho, že jste s tím druhým strávili čas a už se vzájemně nemilujete, milujete mě a já miluju vás oba, stejným dílem. Kdybych se mohl rozdělit na polovinu, byl bych ve stejnou dobu s vámi oběma, ale to bohužel neumím a asi ani nikdy umět nebudu…
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 19057
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 16578
