Některé příběhy jsou tak plné laskavosti a ohleduplnosti k druhým, že je stojí za to čas od času připomenout. Stejný je i příběh manažera restaurace Tonyho Posnanski.
Tony Posnanski rozhodně není jen tak obyčejný muž. Svými činy oslovil statisíce svých sledovatelů na sociálních sítích a dal jim naději, že lidskost v soudobé společnosti ještě nevymřela. V současnosti se Tony věnuje tvorbě jednoho ze svých blogů, na němž přináší detaily ze své cesty za trvalým zhubnutím. Ovšem i příběh, který před několika lety zaujal média napříč Spojenými státy americkými, stojí čas od času za připomenutí.
Jako manažer restaurace řešil stížnosti zákazníků
Příběh, jenž oslovil široký okruh uživatelů virtuálního světa, se udál asi před sedmi lety v jedné americké restauraci. Jeho hlavními aktéry byli Tony Posnanski (dnes je mu 47 let), který tam tehdy pracoval jako manažer, rozzlobení zákazníci sedící u jednoho ze stolů a matka s dcerou u druhého stolu. V ten den zažíval Tony opravdu náročnou směnu – kvůli nedostatku přítomných zaměstnanců musel kromě své práce vypomáhat ještě s obsluhou.
Fakt, že zákazníci museli na svá jídla čekat a nedostávalo se jim okamžitého servisu, se negativně podepsal na celkové atmosféře v restauraci. Tony ten den musel vyřizovat i takové nepříjemnosti, jako jsou stížnosti od zákazníků na chování jiných hostů. Najednou ho zastavila skupina několika lidí a velmi barvitě popisovala nevybíravé chování asi pětileté dívky od vedlejšího stolu. Hosté se dožadovali, aby její hlasité projevy nějakým způsobem utišil.
Místo pokárání ukázal hluboké pochopení
Jakmile Tony došel k vedlejšímu stolu, matka dívky nečekala, až ji začne spílat za chování její dcery, ale překvapila ho jednoduchou otázkou. Zeptala se, zdali ví, jaké to je vychovávat autistické dítě. Tonyho tato upřímně vyřčená věta hluboce zasáhla. Místo odpovědi se jen zeptal, jestli ženě a dívce objednané jídlo chutnalo, a že ho mají na účet podniku. Už neviděl, jak se maminka autistické holčičky tvářila – musel se vrátit k obsluhování ostatních zákazníků.
Ze svého zážitku se Tony vypsal na svém blogu a profilech na sociálních sítích. Ženě a její dceři věnoval velmi dlouhý dopis, v němž napsal, jakou ten den dostal obrovskou životní lekci. Přiznal, že neví, s čím se musí tato žena každý den potýkat. Toužil jen zareagovat jinak, než jak by učinila většina. Snažil se, aby udělal správnou věc (prokázal trochu lidskosti a pochopení), což někdy neuspokojí nejvíce lidí, ale pomůže to jedinci, který to nejvíce potřebuje.
Jaké máte zkušenosti s vyřízením svých stížností v restauracích?