Spory o dědictví bývají velmi nepříjemné. Své o tom ví čtenářka DámskéhoDeníku Simona D. ze Sokolova. Se svým o tři roky starším bratrem se bude o majetek po rodičích nejspíš soudit. Má totiž pocit, že ze složité situace neexistuje žádné jiné východisko. „Bratr už promrhal polovinu tátova jmění a chce pořád víc. Nevím, co si počít, ale to, co zbylo po mamince, mu jen tak bez boje už nehodlám nechat,“ napsala nám do redakce.

Připadala si jako páté kolo u vozu

Paní Simona vyrůstala se svým starším bratrem v podstatě jen s matkou. Otec pracoval v zahraničí a s rodinou byl jen zřídka. „Máma se točila pořád jen kolem mého bratra. Měl, cokoli si usmyslel. Já jsem si připadala odstrčená. Musela jsem pomáhat, ale když jsem něco chtěla, byl to problém. On nemusel nic a dostal všechno,“ vzpomíná na dětství čtenářka. Rozmazlování bratra nesla těžce, ale o to víc se naučila být soběstačná.

7 frází, které mohou zničit vztah mezi sourozenci jednou provždy, a přesto je rodiče běžně dětem říkají. Vyvarujte se jim obloukem

Zatímco ona byla jedničkářka, bratr si s prospěchem hlavu nelámal. Kdyby matka neintervenovala ve škole, pravděpodobně by ani neodmaturoval. „Když jsem mámu požádala o nové oblečení nebo boty, většinou jsem slýchala, že si musím vystačit se starými. Neměla prý peníze, protože musela bratrovi platit doučování, na které ani nechodil,“ svěřila se čtenářka. Tak to podle ní bylo se vším. Po absolvování střední školy začala studovat na státní univerzitě.

Odjela studovat, aby s nimi nemusela žít

Vybrala si školu tak, aby byla co nejdál z domova. Studium farmacie ji navíc bavilo. Domů téměř nejezdila. Když potřebovala peníze, zavolala otci. Za matčinými zády ji pokaždé podpořil. „Bratrovi matka zaplatila soukromou školu. Po roce to ale stejně vzdal. Navíc přivedl svoji přítelkyni do jiného stavu a nastěhovali se do našeho domu, což jsem ale nevěděla,“ vypráví paní Simona. Když byla ve třetím ročníku, otec zemřel. Po dlouhé době přijela domů a nestačila se divit.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na první pohled bylo všechno vzhůru nohama. Nejenže se bratr s přítelkyní nastěhovali do domu k matce, ale měli už dvě děti a třetí bylo na cestě. „Bratr byl flákač. Furt se jen povaloval, pracoval příležitostně a jeho žena byla v podstatě neustále na mateřské. Matka je obskakovala, vlastně i živila, ale byla za to ráda. Bylo to dost bizarní divadlo. Děkovala jsem Bohu, že s nimi nemusím žít,“ uvedla paní Simona. V závěti otec odkázal svůj podíl na domě matce.

Půlku peněz za rodinný dům promrhal

Peníze pro paní Simonu nebyly problém. Měla stipendium, bydlela na koleji a při studiu současně pracovala. „Nebylo to na nějaké velké vyskakování, ale zvládala jsem to,“ podotkla. Když ukončila úspěšně studium, začala pracovat v soukromé lékárně, kde padla do oka jejímu majiteli. „Také se mi moc líbil a začali jsme spolu chodit. Nakonec jsme se vzali a máme už tříletou dceru,“ pochlubila se paní Simona. Zatímco v jejím životě se dařilo, doma byly problémy.

Nelíbí se jí, že by dědictví otce mělo připadnout jeho nové ženě: „Vzala mi tátu a dětem vnoučata, teď zaplatí ona“

Bratr totiž začal podnikat. Založil přepravní firmu, které se nedařilo. Neměl žádné zkušenosti, zadlužil se a zkrachoval. „Přesvědčil matku, aby prodala dům a polovinu peněz mu dala na splacení dluhů. Ještě, že se mi podařilo přemluvit mámu, aby si koupila za zbytek peněz alespoň malý byt. Bratra mezi tím opustila žena i s dětmi, a tak se k matce nastěhoval také,“ popisuje paní Simona s tím, že nakonec začal bratr pracovat v zahraničí.

S bratrem se bude nejspíš soudit

Nevrátil se ani, když mu paní Simona zavolala, že jejich matka vážně onemocněla. „Nemohla zůstat sama, takže jsme si ji s manželem vzali k sobě. Trochu jsem doufala, že teď možná ocení alespoň to, že jsem se k ní neobrátila zády na rozdíl od bratra, kterého její zdraví nezajímalo. Jen se občas zeptal, zda neprodáme matčin byt, protože potřeboval peníze,“ posteskla si čtenářka. Pečovala o matku, hradila její léčbu a také platila nájem a služby v matčině opuštěném bytě.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Po dvou letech matka zemřela. Nezanechala žádnou závěť. Jediné, co po sobě zanechala, byl byt. „Měl by připadnout jen mně. Vždyť bratr dostal peníze za polovinu domu, nehledě na to, že ho matka po celou dobu podporovala. Řekla jsem tedy bratrovi, aby se vzdal maminčina majetku. Odmítl to,“ vysvětluje paní Simona. Obrátila se proto na právníka, který jí dal jistou naději. „Budu bojovat klidně i u soudu. Bratr promrhal polovinu jmění po tátovi a chce ještě víc? To tedy ne,“ uzavřela paní Simona.