Škola základ života

Vzdělání je nesmírně důležité pro každého člověka. Věděla to například i Soňa, o které DámskýDeník psal. Té bohužel nebylo umožněno chodit do školy a k velkému kroku se odhodlala až ve svých 71 letech. „Tyto lidi nesmírně obdivuji. I takové, co navštěvují Univerzitu třetího věku, ne kvůli titulu, ale pro své vlastní obohacení a nabytí vědomostí. Klobouk dolů před všemi, co náročné kurzy dokončí,“ napsal pan Roman G. z Uničova.

Osamělost může být pro seniory smrtelná. Hlavním protijedem jsou zážitky s rodinou a přáteli

iZdroj fotografie: Pixabay

Základní školní docházku musí absolvovat každý. Střední škola už je poté na individuálním zvážení, nicméně naprostá většina studentů bere jako standard a samozřejmost i zdolání maturitní zkoušky, případně získání výučního listu. Studium na vysoké škole už je potom opravdu pro ty nejlepší z nejlepších. Ono totiž dostat se na školu není až tak složité – mnohem náročnější je pak studium dokončit. Statistiky mluví jasně, téměř 60 % studentů nedokončí bakalářský obor, na školách s technickým zaměřením až 90 %, informuje web iRozhlas.

Píle = úspěch

Carlos Correa žije v Argentině a život se s ním nemazlil. Jeho snem vždy bylo stát se advokátem. Studium sice začal, ale musel jej potom přerušit, aby pomohl otci s rodinným podnikem. S narozením dětí se pak jeho sen zdál ještě vzdálenějším. Po strastiplném rozvodu, po kterém získal do své péče 2 malé děti, a zavření podniku musel v prvé řadě vydělávat peníze, aby uživil své 2 děti. Živil se jako pouliční prodavač. Nikdy ale neklesal na mysli. Každé ráno vstával ve 4:30, a zatímco děti ještě spaly, pilně studoval, popisuje web TN.

72 let byl uvězněn v kovové kapsli. Přesto dokázal vystudovat vysokou školu a stát se uznávaným právníkem

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Meganoticias (@meganoticiascl)

Sám si nemohl dovolit koupit ani počítač, který by mu studium značně usnadnil. V tomto ohledu mu pomohl kamarád, který mu jej půjčil. A Carlos skutečně složil zkoušky a v 51 letech se stal advokátem, jak si vždy přál. Děti jsou na něj velmi pyšné a všichni věří, že titul mu otevře vrátka k novému zaměstnání a pomůže jemu i dětem žít pohodlnější život.

Článek Každé ráno vstává ve 4:30 a tvrdě pracuje, splnil si ale celoživotní přání se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dítě nesmí být překážkou

Pořídit si dítě není jako pořídit si hračku. Vyžaduje péči, a to ve dne i v noci, obzvláště jedná-li se o novorozence. A zatímco některé maminky se zcela uzavřou a věnují se jen a pouze své ratolesti, která je pro ně celým světem, jiné jsou o poznání odvážnější.

„Mít velkou rodinu byl vždy můj sen,“ říká mladá maminka, která už ve 24 letech vychovává 22 dětí. Chce mít přes 100 potomků

iZdroj fotografie: Pxhere

„Vždy jsem ráda cestovala, nejprve sama či s přáteli, později s manželem. Když jsem otěhotněla, začala jsem nad tím více přemýšlet. Kam jezdit či nejezdit. Ale řekli jsme si, že ani s dítětem není nutné měnit to, co nás baví. Jen možná poupravit náročnost programu a lépe promyslet cílovou destinaci. Co ale mám kamarádky, tak mnohé z nich se bojí s dítětem i letět letadlem,“ napsala naše čtenářka paní Renata M. z Čeladné.

Zaslouží si obdiv

Pro Grace Szymchackovou (24) byl 15. prosinec velkým dnem. Po mnoha probdělých nocích si měla převzít svůj diplom, a stát se tak absolventkou Ferris State University v Michiganu. Ten den ale kromě diplomu nesla ještě něco mnohem cennějšího. Pod typicky americkým promočním hávem vyčnívala hlavička její sotva 14denní dcery Annabelle, která po celou dobu slavnostního ceremoniálu pokojně spinkala, uvádí web USAToday.

72 let byl uvězněn v kovové kapsli. Přesto dokázal vystudovat vysokou školu a stát se uznávaným právníkem

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ferris State University (@ferrisstateu)

Grace je tak jasnou ukázkou toho, že dítě skutečně není žádným omezením. Doma totiž už jednu dvouletou slečnu má, jak píše web CNN. Celé studium tak měla mnohem složitější než mnozí vrstevníci. Obdiv si ale zaslouží také například muž, který se vytouženého titulu dočkal teprve ve svých 78 letech, jak DámskýDeník popisoval.

Článek 24letá maminka si vysloužila obdiv milionů lidí. Ukázala, že dítě v žádném případě neznamená omezení se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Škola základ života

Anežka (62) vychovávala sama jedinou dceru, Lucii (24), se kterou měla nadprůměrný vztah. Až doteď. Její nadšení, když se dostala na vysněnou vysokou školu, oslavily dobrou večeří. Měla radost, že chce dál studovat, protože veškeré předpoklady splňuje. Svatbě před studiem dala přednost například Linda, o které DámskýDeník psal v jiném příspěvku. „Dceři jsem slíbila, že jí s penězi pomůžu, aby se mohla plně věnovat studiu. Vím, kolik úsilí Lucinku stálo se na školu dostat,“ začíná vyprávět Anežka.

„A tak jsem začala platit pokoj v pronajatém bytě a dostávala peníze na jídlo a nějakou tu zábavu. Ať si holka užije vysokoškolského života a kultury. Já se dokážu uskromnit, vystačím s málem. Hlavně aby Lucka byla spokojená,“ říká Anežka. „Moc mě těšilo, že za mnou každý víkend jezdí. Sice jsme spolu denně v kontaktu, zavoláme si, napíšeme, ale nejlepší samozřejmě je, když se vidíme osobně. Postupně mi ale její návštěvy začaly dělat těžkou hlavu,“ posmutní žena.

Rodiče nejsou potravinová banka

„Já sama mám pouze střední školu a jsem ráda, že dcera bude mít titul.“ V České republice dle webu VysokéŠkoly pouze 17 % dětí překoná vzdělání svých rodičů. „První 2 roky jsem ji tedy plně podporovala já. Lucka přijela domů a vždy si nabalila i jídlo, aby za něj nemusela utrácet. Lednice byla vždy po jejím odjezdu prázdná. Nevadilo mi to, ale jen do té doby, než si začala přivydělávat jako servírka v jedné restauraci.“

iZdroj fotografie: Piqsels

„Uvítala jsem, že chce mít vlastní příjem, ale trochu jsem čekala, že se více osamostatní a začne si platit aspoň to jídlo. Když ale přijela a zase v neděli sbalila všechno jídlo, prudce jsem se ohradila. Skončilo to obrovskou hádkou a jezdí čím dál tím méně domů…“

Článek „Mám pocit, že za mnou dcera jezdí na návštěvu jen kvůli tomu, aby ušetřila peníze,“ stýská si Anežka (62). O svém trápení se jí ale bojí říct se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.